tábör Ostrý 2020
 
 
 
TÁBOROVÝ DENÍK
1. den (neděle 19. 7.)
Cesta vla­kem byla dob­ro­druž­ná a po­ho­do­vá zá­ro­veň, zkrát­ka ta­ko­vá, jak má ces­to­vá­ní vy­pa­dat. V Ne­po­mu­ku nás vy­zve­dl au­to­bus a tak jsme se ve­se­le svez­li přímo do tá­bo­ra.
Tak už ta chví­le při­šla, ko­neč­ně jsme se do­čka­li, celý rok jsme se tě­ši­li a jsme tu zas! Tábor Ostrý nás při­ví­tal stej­ně jako loni sr­deč­ně a s oče­ká­vá­ním dob­ro­druž­ství. A ne­sple­tl se ani ten­to­krát.
Hned na za­čá­tek jsme ho pře­jme­no­va­li pěkně sty­lo­vě na Sharp Lake city a při­ví­tal nás jeho sta­ros­ta John Happy. Se­zná­mil nás jako správ­né ze­le­ná­če s měst­skou vy­hláš­kou a my všich­ni pří­sa­ha­li, že se jí bu­de­me řídit. Šerif McHer­zee na nás chví­li pouš­těl hrůzu, že nás v opač­ném pří­pa­dě šoup­ne do basy a tak ho ra­dě­ji ne­bu­de­me po­kou­šet.
Den to byl dlou­hý a ná­roč­ný, tudíž nej­vyš­ší čas jít do po­ste­le. S kov­boj­ským pozdra­vem ji­pi­ja­jéj, dobrou noc!
 
2. den (pondělí 20. 7.)
Dneš­ní ráno nás při­ví­ta­lo pří­vě­ti­vým po­ča­sím a téměř všich­ni jsme se pro­bu­di­li svěží a na­tě­še­ní. Ta­ky nás če­ka­la ra­dost­ná u­dá­lost - Luc­ka Šev­čí­ko­vá sla­vi­la na­ro­ze­ni­ny. Už včera na ná­stu­pu nás sta­ros­ta Sharp Lake city navna­dil, že nás čeká těžká zkouš­ka na­šich kov­boj­ských do­ved­nos­tí. Ran­če­ři, které nám slav­nost­ně před­sta­vil a kteří tvoří měst­skou radu si vy­zkou­ší naši zdat­nost, rych­lost, bys­trost, sílu nebo třeba zruč­nost a po­střeh.
Měst­ská rada se sklá­dá ze zku­še­ných a zá­pa­dem pro­tře­lých kov­bo­jů – Tequil­la Pimp (Vla­di­mír Báča), Kate Blacks­mi­th (Ka­te­ři­na Ko­vá­čo­vá), Jane Black (Jana Čer­níč­ko­vá), Kate Clutch (Ka­te­ři­na Klu­cho­vá), Tadeo Lo­o­kup (Ta­de­áš Ho­rehleď) a Nick O‘Bas­ket (Do­mi­nik Onuš­čák). O naše zdra­ví a v měst­ském špi­tá­lu sídlí dok­tor­ka Mikee (Mar­ké­ta Hausne­ro­vá).
Po dob­rém obědě a dob­rém od­po­čin­ku nás šerif a sta­ros­ta svo­la­li, aby nám nad vel­kou mapou města roz­da­li úkoly – city je v ža­lost­ném stavu a je po­tře­ba ho dů­klad­ně vy­spra­vit a vy­zdo­bit. Úkol jsme spl­ni­li na jed­nič­ku a ozna­či­li náš City Hall, Stake house, Sa­lo­on, pří­sta­viš­te Los Kap­ros La­go­on skvě­lé ohniš­tě, nebo to­a­le­ty Lejdýs a Bojs. Za­slou­ži­li jsme si ve­li­kou po­chva­lu a vy­ra­zi­li na ve­če­ři.
Po jídle jsme se na­chys­ta­li na naši první se­zna­mo­va­cí dis­ko­té­ku – vel­kou ves­ter­no­vou party ve­de­nou DJ Happy. Ten nás na­u­čil skvě­lý nový coun­t­ry tanec a po­sta­ral se nám o skvě­lou zá­ba­vu. Do­sta­li jsme také již od pří­jez­du oče­ká­va­ná ob­jed­na­ná tá­bo­ro­vá trič­ka.
Byl to fajn den a fajn večer, ale každý den musí jed­nou skon­čit. Na­štěs­tí nás zítra čeká další, takže bez řečí do po­ste­lí a dobrou noc.
Ji­pi­ja­jéj, ahoj zítra!!!
 
3. den (úterý 21. 7.)
V noci se sice přes naše měs­teč­ko pře­hna­la di­vo­ká bouře, ale na­štěs­tí ne­za­ne­cha­la téměř žádné škody a ani vče­rej­ší vý­zdo­ba moc ne­u­tr­pě­la. Kov­bo­jo­vé byli sta­teč­ní a strach prý měl jen má­lo­kdo.
Do­po­led­ne za námi při­je­la vzác­ná ná­vště­va – praví a ne­fal­šo­va­ní zla­to­ko­po­vé! K wes­ter­nu zlatá ho­reč­ka patří a tak jsme si vy­zkou­še­li rý­žo­vá­ní zlata. Dvě až tři zla­tin­ky ry­zí­ho zlata spolu s di­plo­mem zís­kal každý, takže jsme během chvil­ky notně zbo­hat­li.
Od­po­led­ne se stala straš­ná věc! Naše měs­teč­ko pře­pad­li ban­di­ti a vy­krad­li City Hall. Sa­mo­zřej­mě se dali oka­mži­tě na útěk. Šerif McHer­zee nás všech­ny po­žá­dal o pomoc a udě­lal z nás své zá­stup­ce. Nejdřív ze všeho bylo po­tře­ba všech­ny ban­di­ty dů­klad­ně iden­ti­fi­ko­vat. Jakmi­le se nám to po­da­ři­lo, mohli jsme se pus­tit do je­jich pro­ná­sle­do­vá­ní. Ten­to­krát se nám po­ved­lo za­jmout hned tři ban­di­ty. Ještě jich ale dost zbývá a tak máme před sebou ještě po­řád­ný kus práce.
Večer jsme se vy­da­li na pá­t­rač­ský prů­zkum po okolí, abychom se tu po­řád­ně vy­zna­li.
Už toho ale dneska bylo právě tak ako­rát a je nej­vyš­ší čas jít spát, aby bylo dost sil na zítra. Ban­di­ti třes­te se!
Ji­pi­ja­jéj, ahoj zítra.
 
4. den (středa 22. 7.)
Še­ri­fa z toho vče­rej­ší­ho rý­žo­vá­ní do­slo­va za­chvá­ti­la ho­reč­ka, tedy ta zlatá, a vy­slal nás k ne­da­le­ké­mu po­to­ku, ve kte­rém se ob­je­vi­la bo­ha­tá na­le­ziš­tě ko­či­čí­ho, rů­žo­vé­ho a ry­zí­ho zlata. Vrhli jsme se do jeho toku, na­ku­po­va­li území, rý­žo­va­li, utí­ka­li před lu­pi­čem, pro­dá­va­li vý­tě­žek a sna­ži­li se být nej­lep­ší ze všech. Večer se do­zví­me, komu se to po­da­ři­lo.
Od­po­led­ne pro nás měl sta­ros­ta skvě­lé zprá­vy. Proč bychom se měli do­slo­va opé­kat v žáru let­ní­ho slun­ce, když mů­že­me celé od­po­led­ne pří­jem­ně strá­vit u vody? Takže vzhů­ru do ne­da­le­ké­ho Sque­e­zque­ry Town, kde je sen­zač­ní kou­pa­liš­tě v lomu.
Večer si nás šerif McHer­zee všech­ny svo­lal a za­psal nás do své še­rifské uni­ver­zi­ty. Snad se nám brzy po­da­ří po­stou­pit od ze­le­ná­čů přes osad­ní­ka, ho­ná­ka, kov­bo­je a pře­dá­ka až k nej­vyš­ší hod­nos­ti a sta­nou se z nás ran­če­ři. Každý oddíl do­stal in­struk­ce a vydal se je vy­pl­nit.
Ji­pi­ja­jéj! Bylo to skvě­lé a už se tě­ší­me na zítra!
(Pří­klad še­rifské uni­ver­zi­ty: NA DO­BYT­ČÍ STEZ­CE: Haj­hou, kov­bo­jo­vé! Ho­ná­ci krav pro­slu­li mimo jiné i tím, že do­ká­za­li pře­sou­vat ob­rov­ská stáda skotu přes celou Ame­ri­ku. Cesty, které pro tyto účely pro­zkou­má­va­li a vyzna-čo­va­li se na­zý­va­ly stez­ky. Na­pří­klad Chisholm trail, nebo Good­night trail. Na cestě byli od­ká­zá­ni jen sami na sebe a vy si dnes vy­zkou­ší­te ale­spoň část je­jich těž­ké­ho údělu. Vez­mě­te si po­můc­ky k pří­pra­vě jídla, za­jis­tě­te si su­ro­vi­ny a uvař­te pro sebe a pří­pad­ně pro své hosty ně­ja­kou dobrou kov­boj­skou baštu.)
 
5. den (čtvrtek 23. 7.)
Ráno bylo tro­chu chlad­ně­ji, ale během chvil­ky se na nás usmá­lo slu­níč­ko a na do­po­led­ním ná­stu­pu už bylo více než teplo. Je jasné, že nás čeká další prima den. Šerif nám roz­dal úkoly, abychom opět mohli po­stou­pit na další příč­ku wes­ter­no­vých hod­nos­tí. Po vče­rejš­ku je mezi námi ze­le­ná­či už pár osad­ní­ků, ovšem titul ran­čer je ještě da­le­ko.
Po obědě nás če­ka­lo ve­li­ké pře­kva­pe­ní - abychom byli při­pra­ve­ní na po­tyč­ky s ban­di­ty, šli jsme si za­tré­no­vat na cvi­čiš­tě. Po­sled­ních pár let jez­dí­me kaž­do­roč­ně do Písku za­stří­let si do Laser arény, což je po­kaž­dé super zpes­t­ře­ní. Ten­to­krát ale při­jel laser za námi a my si za­hrá­li přímo v lese! Pa­rá­da. Teď už nás ban­di­ti hned tak ne­za­sko­čí.
A aby toho ne­by­lo málo, po ve­če­ři jsme ještě všich­ni zašli do sa­lo­o­nu, kde si pro nás ran­če­ři při­chys­ta­li ve­čí­rek se sou­tě­že­mi. Zví­tě­zil Do­mi­ni­kův šestý oddíl, k čemuž sr­deč­ně gra­tu­lu­je­me. Ale v tomto pří­pa­dě pla­ti­lo snad ještě více než ob­vykle – není dů­le­ži­té zví­tě­zit, ale zú­čast­nit se.
Den se na­chý­lil ke konci a my se ulo­ži­li k za­slou­že­né­mu spán­ku.
Ji­pi­ja­jéj, dobrou noc.
(Pří­klad še­rifské uni­ver­zi­ty: Ú­TĚK PŘED SMR­TÍ: Haj­hou, kov­bo­jo­vé! Tahle hra vám při­po­me­ne, že di­vo­ký západ byl mimo jiné pěkně ne­bez­peč­né místo bez řádné lé­kař­ské péče. Kov­bo­je ko­si­li nejen pa­dou­ši a ban­di­ti, ale bo­hu­žel také nej­růz­něj­ší cho­ro­by. Na star­tu každý do­sta­ne tři kar­tič­ky se ži­vo­ty. Potom si každý vy­lo­su­je ru­ku nebo no­hu, kte­rou ne­smí po­u­ží­vat, po­kud si vy­lo­su­je zrak, za­vá­že si peč­li­vě oči. Všich­ni se vy­da­jí na cestu. Aby to ne­by­lo tak jed­no­du­ché, po chví­li vás začne pro­ná­sle­do­vat Smrt. Koho do­stih­ne, ten jí ode­vzdá jeden život. Po čase vám budou po­sti­že­ní při­bý­vat. Na konci cesty spo­čí­tej­te zbylé ži­vo­ty a uzdrav­te se.)
 
6. den (pátek 24. 7.)
Do­po­led­ne jsme do­sta­li další úkoly še­ri­fo­vy uni­ver­zi­ty. Ně­kte­ří z nás už do­sáh­li hod­nos­ti kov­bo­je a do­sta­li hebký ply­šo­vý dárek.
Od­po­led­ne nás če­ka­lo pu­to­vá­ní po kov­bj­ské stez­ce. Na šesti sta­no­viš­tích šest růz­ných dis­ci­pín pro naše týmy - na­vlé­ká­ní kov­bo­jů na laso, shá­ně­ní stáda, wes­ter­no­vý ha­zard, sig­ná­ly pré­rie, lov bi­zo­nů na čas nebo pře­po­čí­tá­vá­ní kov­boj­ských kon­če­tin.
Večer se upro­střed tá­bo­ra roz­ho­řel oheň a šerif s naší po­mo­cí uva­řil pro všech­ny prima baštu. Zlatý hřeb ve­če­ra byla ná­vště­va in­di­án­ské­ho ná­čel­ní­ka Di­vo­ké větry, který všech­ny skvě­le po­ba­vil a vrá­til se zase zpát­ky do re­zer­va­ce.
Tak už jen jako správ­ní kov­bo­jo­vé vy­čis­tit zuby sobě i svým koním a spát. Ji­pi­ja­jéj, dobrou noc.
(Pří­klad še­rifské uni­ver­zi­ty: TRE­FA DO KLO­BOU­KU: Haj­hou, kov­bo­jo­vé! Ten­to­krát si mů­že­te pro­cvi­čit rych­lost a přede-vším dů­le­ži­tou kov­boj­skou do­ved­nost: přes­nou trefu. Ten, kdo má míček, stří­lí. Může ho hodit do li­bo­vol­né­ho klo­bou­ku sou­pe­ře, pokud se do žád­né­ho klo­bou­ku ne­tre­fí, do­sta­ne trest­ný bod a háže znovu. Jakmi­le se trefí, všich­ni utí­ka­jí k čáře, kromě toho, kdo má ve svém klo­bou­ku míček - ten na­o­pak běží ke klo­bou­ku, bere míček a snaží se tre­fit ně­ko­ho z utí­ka­jí­cích. Pokud se mu to po­da­ří dřív, než utí­ka­jí­cí pře­kro­čí čáru, míč­kem za­sa­že­ný kov­boj do­sta­ne trest­ný bod a háže míč­kem v dal­ším kole.)
 
7. den (sobota 24. 7.)
Do­po­led­ne jsme do­sta­li pro­stor a čas sami pro sebe a hráli jsme se svými ve­dou­cí­mi nej­růz­něj­ší hry. Byli jsme rádi, pro­to­že kvůli na­bi­té­mu pro­gra­mu jsme zatím ne­mě­li moc času po­ba­vit se takhle jen mezi sebou.
Po obědě jsme se vy­pra­vi­li spl­nit další úkoly še­ri­fo­vy uni­ver­zi­ty. Na pár minut sice sprch­lo, ale nejsme z cukru a všech­no jsme spl­ni­li na jed­nič­ku. Po ná­vra­tu do měs­teč­ka jsme ne­vě­ři­li svým očím. Sta­ros­ta John Happy si po­ří­dil koně a do­kon­ce se na něm před námi i pro­jíž­děl. Po­prosil nás o vy­myš­le­ní jména pro jeho stat­né­ho oře, takže se bu­de­me muset po­řád­ně za­mys­let.
Po ve­če­ři za­pnul DJ Peter Grass apa­ra­tu­ru a roz­je­la se v po­řa­dí už druhá kov­boj­ská dis­ko­té­ka pro všech­ny kluky a holky.
Ve­čer­ka je tady a tudíž i ten pravý čas jít spát. Zítra je ne­dě­le a mů­že­me si ma­lin­ko při­spat. Ji­pi­ja­jéj, zítra je taky den. Ahoj.
(Pří­klad še­rifské uni­ver­zi­ty: HO­NÁC­KÁ ŠIFRA: Haj­hou, kov­bo­jo­vé! Správ­ný honák krav je nejen rych­lý, ale i bys­trý. Ne­sta­čí jen dobře jez­dit na koni, ovlá­dat laso a stře­lit kaž­dé­ho ban­di­tu dřv, než vůbec stih­ne vy­ta­sit zbraň - musí mu to taky dobře mys­let. Za­hraj­te hru, která pro­vě­ří nejen vaši rych­lost, ale i vaši paměť a úsu­dek. V her­ním pro­sto­ru najde kar­tič­ky se sym­bo­ly a pís­me­nem. Za­pa­ma­tu­je si ji a doplňte do ta­bul­ky pří­sluš­né pís­me­no podle sou­řad­nic, které ur­ču­jí sym­bo­ly na kar­tič­ce. Kdo první vy­pl­ní ta­bul­ku, zví­tě­zil.)
 
8. den (neděle 26. 7.)
Hned po sní­da­ni jsme se do­zvě­dě­li dosti ne­mi­lou zprá­vu. Sta­ros­ta nás se­zná­mil s eko­no­mic­kou si­tu­a­cí na­še­ho města, která vůbec ne­vy­pa­dá rů­žo­vě. Ne­zbý­vá než na­vští­vit živ­nos­ten­ský úřad a za­lo­žit pár firem, aby se město zase po­sta­vi­lo na nohy. Vrhli jsme se do toho po hlavě a za oka­mžik se již začal chys­tat ma­sáž­ní salón, ka­deř­nic­tví, te­to­va­cí salón, dis­ko­té­ka, ta­xisluž­ba, úkli­do­vá služ­ba nebo do­kon­ce stra­ši­del­ný dům či věštír­na.
Od­po­led­ne všich­ni slav­nost­ně ote­vře­li a za­ča­lo se pěkně vy­dě­lá­vat. Si­tu­a­ci občas zkom­pli­ko­va­lo ze­mětře­se­ní, po­vo­deň nebo ka­ran­té­na, nicmé­ně všech­no šlo dobře a na konci hry každý ode­vzdal do měst­ské po­klad­ny pěkný štů­sek ban­ko­vek.
Večer jsme do­sta­li další úkoly do še­ri­fo­vy uni­ver­zi­ty, tak dou­fej­me, že už z nás brzy budou ran­če­ři. Část z nás si za­tré­no­va­la pře­ha­zo­va­nou, pro­to­že nás brzy čeká wes­ter­no­vý tur­naj.
Ani jsme se ne­na­dá­li a další den je za námi. Ji­pi­ja­jéj, zítra zase ahoj.
(Pří­klad še­rifské uni­ver­zi­ty: PIS­TOL­NIC­KÝ DUEL: Haj­hou, kov­bo­jo­vé! Dneska mezi sebou sve­de­te ne­lí­tost­ný sou­boj na život a na smrt. Sa­mo­zřej­mě, že ne­mů­že­me po sobě stří­let do­o­prav­dy, ale váš po­střeh (pro sou­boj to nej­dů­le­ži­těj­ší) vy­zkou­ší­me. Za­ří­ze­ní, které bu­de­te po­u­ží­vat je jed­no­du­ché. Jakmi­le roz­hod­čí roz­sví­tí vy­pí­na­čem čer­ve­né svět­lo, dva kov­bo­jo­vé, kteří hrají proti sobě, co nej­rych­le­ji stisk­nou své tla­čít­ko. Komu zů­sta­ne sví­tit ze­le­né svět­lo, vy­hrál.)
 
9. den (pondělí 27. 7.)
Další na­bi­tý den před námi. Do­po­led­ne ně­kte­ří tré­no­va­li na velký tur­naj v pře­ha­zo­va­né a ně­kte­ří po­stu­po­va­li v še­ri­fo­vě uni­ver­zi­tě. Kov­bo­jo­vé už jsme téměř všich­ni a už by se mezi námi našlo i pár pře­dá­ků. A k sa­mot­ným ran­če­rům už chybí kou­sí­ček.
Pa­dou­ši nám stále uni­ka­jí a bylo by více než vhod­né opět jich pár po­chy­tat. Proto jsme se vy­da­li na ne­da­le­kou louku, kde už pro nás byla na­chys­ta­ná hra. Po­ved­la se a nám se po­da­ři­lo zmen­šit lu­pič­skou bandu zas o pěk­ných pár kous­ků.
Večer jsme do­sta­li pří­le­ži­tost vě­no­vat se sami sobě v od­dí­lo­vých čin­nos­tech a uží­vat si v klidu svých ka­ma­rá­dů.
Tak už jenom honem koně do stájí, na­kr­mit se dru­hou ve­če­ří a šup na slam­ní­ky. Dobrou noc.
(Pří­klad še­rifské uni­ver­zi­ty: TAJNÝ ZVĚD: Haj­hou, kov­bo­jo­vé! Sto­pa­ři a zvě­do­vé roz­hod­ně patří k di­vo­ké­mu zá­pa­du a vy si na ně mů­že­te dnes za­hrát. Roz­děl­te se na zvěda, spoj­ku a kres­li­če. Zvěd jako je­di­ný vidí ob­rá­zek v po­zo­ro­va­cím sta­no­viš­ti, které ale ne­mů­že opus­tit. Proto mezi ním a kres­li­čem běhá spoj­ka. Zvěd spoj­ce po­pí­še část ob­ráz­ku - tvar, barvu, umís­tě­ní ob­jek­tů, atd. Spoj­ka to běží pře­dat kresli­či. Ten vše za­kres­lí. Všich­ni se vy­ja­dřu­jí pouze slov­ně. Kdo vy­tvo­ří nej­přes­něj­ší kopii ob­ráz­ku?)
 
10. den (úterý 28. 7.)
Ude­ři­ly tropy a to se nedá dělat prak­tic­ky nic... Tedy nic nud­né­ho! Ještě do­po­led­ne, dokud ne­by­lo ještě ta­ko­vé vedro, jsme se vy­pra­vi­li na ob­lí­be­né kou­pa­liš­tě ve Sque­e­zque­ry Town, kde jsme strá­vi­li prak­tic­ky celý den.
Když se v pod­ve­čer za­ča­la na nebi ka­bo­nit po­de­zře­lá mrač­na, ne­za­lek­li jsme se ni­če­ho, ale pro jis­to­tu jsme za­přáh­li koně do osad­nic­ké­ho vozu a do tá­bo­ra se vy­pra­vi­li au­to­bu­sem. Uká­za­lo se to jako dobré roz­hod­nu­tí, pro­to­že nás brzy do­hna­la bouř­ka. Pře­čka­li jsme ji bez úhony a za pár oka­mži­ků se zase vy­časi­lo a my si užili hezký večer.
Všich­ni už jsme po­stou­pi­li v še­ri­fo­vě uni­ver­zi­tě na kov­bo­je a ně­kte­ří jsou do­kon­ce už ho­ná­ky. To si za­slou­ží od­mě­nu a tak jsme do­sta­li po ve­čer­ním ná­stu­pu pár slad­kos­tí. Dnes večer uni­ver­zi­tu do­kon­čí­me a od­mě­ňo­vá­ní tu­díž ješ­tě ne­ní u kon­ce.
Místo ve­čer­níč­ku si pro nás pár kov­bo­jů při­pra­vi­lo di­va­dlo. Je­jich usku­pe­ní Di­va­dlo z ešusu na­chys­ta­lo krát­kou in­sce­na­ci ze ži­vo­ta na di­vo­kém zá­pa­dě. Dlou­ho­tr­va­jí­cí po­tlesk, který skli­di­li, byl zcela za­slou­že­ný.
Slun­ce se opět zhouplo za obzor, v tá­bo­ře se roz­pro­stře­la tma a po­slé­ze i ticho. To jak jsme všich­ni po ná­roč­ném dni po­stup­ně usnu­li. Dobrou noc. Ji­pi­ja­jéj!
 
11. den (středa 29. 7.)
Po vy­dat­né kov­boj­ské sní­da­ni si nás svo­lal sta­ros­ta města a spo­leč­ně jsme se vy­pra­vi­li na ne­da­le­kou louku. Tam nám še­rif uká­zal, jak na­po­jit svoje stáda. Cho­pi­li jsme se čer­pa­del a za­ča­li hrát.
Od­po­led­ne vy­pu­kl velký wes­ter­no­vý tur­naj v pře­ha­zo­va­né. Při­je­li spe­ci­ál­ní roz­hod­čí, jsou su­per, jen jsme mě­li ne­od­byt­ný pocit, že jsou z jiné pla­ne­ty. Zá­pa­si­lo se tvr­dě, ale fér, zí­tra tur­naj do­kon­čí­me.
Ve­čer se roz­ho­řel v tá­bo­ře oheň a kromě toho, že jsme si za­zpí­va­li s ky­ta­rou a opek­li si dru­hou ve­če­ři, na lou­ku za ryb­ník při­je­li spe­ci­ál­ně pro nás tři koně, tu­díž náš kov­boj­ský ži­vot ne­měl chybu.
Zá­žit­ků opět až nad hlavu, takže rych­le op­do­čí­vat, pro­to­že tábor ještě zda­le­ka ne­kon­čí. Tě­ší­me se na zítra, pro dne­šek ale dobrou noc.
 
12. den (čtvrtek 30. 7.)
Po­ma­lu se nám blíží po­sled­ní den, takže ne­smí­me po­le­vit v tempu a uží­vá­me si snad kaž­dou mi­nu­tu. Do­po­led­ne jsme do­sta­li od­mě­ny za še­rifskou uni­ver­zi­tu a potom do­hrá­li vče­rej­ší tur­naj ve wes­ter­no­vé pře­ha­zo­va­né. Ve zby­lém čase jsme ještě uspo­řá­da­li mi­s­trov­ství světa ve hře Šly tři opice. Jak se dalo oče­ká­vat, mi­s­trem světa se stal Tequil­la Pimp - bla­ho­pře­je­me!
Od­po­led­ne při­je­lo do na­še­ho měs­teč­ka další pře­kva­pe­ní - pravý a ne­fal­šo­va­ný ro­de­o­vý býk. Každý kov­boj se chtěl udr­žet na jeho hřbe­tě co nejdéle, ale ne­by­lo to vůbec snad­né. Řá­di­lo se ale na něm celé od­po­led­ne až do ve­če­ře a tak měl každý dost pří­le­ži­tos­tí býka po­řád­ně vy­zkou­šet.
Po ve­če­ři jsme se ro­ze­šli v od­dí­lech do­kon­čit, co jsme za­ča­li a ne­stih­li včera. Než jsme se ale večer do­sta­li do po­ste­lí, při­šla zprá­va, že nás čeká ješt jedno dob­ro­druž­ství. Když se úplně setmě­lo, vy­da­li jsme se bez ba­te­rek a potmě shá­nět za­běh­nu­té stádo. Práci nám tro­chu kom­pli­ko­va­ly ší­le­né krávy, ale na­ko­nec se to všem po­da­ři­lo a do­by­tek byl úspěš­ně za­chrá­něn.
Ale to už je oprav­du konec dneš­ní­ho dne a my si mů­že­me za­slou­že­ně od­po­či­nout. Dobrou noc. Ji­pi­ja­jéj!
 
13. den (pátek 31. 7.)
A je to tady. Po­sled­ní den. Po do­po­led­ním úkli­du a ba­le­ní nás čeká ještě jedna hra. Venku je sice po­řád­né letní horko, ale my se přes­to pus­ti­li do po­sled­ní štva­ni­ce na ban­di­ty. Ještě jich mu­sí­me po­chy­tat rov­ných tři­náct.
Téměř se to po­da­ři­lo, ale ještě jeden ban­di­ta zů­stal. Jaké bylo naše pře­kva­pe­ní, když jsme se do­zvě­dě­li, že je to jeden z nás. Tím hnus­ným zrád­cem byl Nick O'Bas­ket a do­stal za­slou­že­ný trest. Aby toho ale ne­by­lo málo, pro­zra­dil, že zra­di­la celá měst­ská rada včet­ně sta­ros­ty. Spra­ve­dl­nos­ti bylo uči­ně­no za­dost a všich­ni po­tup­ně skon­či­li v ryb­ní­ce.
A to je tedy de­fi­ni­tiv­ní konec le­toš­ní­ho wes­ter­no­vé­ho dob­ro­druž­ství. Ještě odměňování a potom dis­ko­té­ka na roz­lou­če­nou. A ještě jedno pře­kva­pe­ní na dobrou noc - hla­di­nu ryb­ní­ka Ostrý roz­zá­řil ohňos­t­roj. Bylo to opět po­řád­ně na­bi­tých čtr­náct dnů. Tě­ší­me se nejen domů, ale i na příští rok, kdy se tady dou­fej­me opět sejde­me.
Do­brou noc a ahoj zí­tra do­ma. Ji­pi­ja­jéj!
 
videoklip