tábör Ostrý 2021
 
 
 
TÁBOROVÝ DENÍK
1. den (neděle 18. 7.)
Tak jsme tady! Cesta byla dlou­há a ná­roč­ná, ale pro­to­že byla celá v duchu nad­še­ní a tě­še­ní se na příš­tích čtr­náct dní, utek­la nám jako voda.
V tá­bo­ře jsme si ro­ze­bra­li bagáž, uby­to­va­li se a po ve­če­ři se sešli pod pří­střeš­kem, kde nás při­ví­tal před­se­da ar­che­o­lo­gic­ké spo­leč­nos­ti na me­zi­ná­rod­ní kon­fe­ren­ci.
V jed­not­li­vých pří­spěv­cích jsme se do­zvě­dě­li vše o tá­bo­ro­vých pra­vi­dlech. Slav­ných vědců z ce­lé­ho světa jsme po­zna­li hned deset. Byli to:

z Pol­ska Vlad­zi­mir Bá­čowski
z Ně­mec­ka Ka­ta­ri­ne Klusch
z Ruska Ka­ta­ri­na Ko­vá­čov­na Kovna
z USA Phill Moun­ta­in
ze Slo­ven­ska Ján Ra­dost­ný
z Itá­lie Tádeo Ve­su­vio
z Os­t­ra­vy Lucka z Os­t­ra­vy
z Laosu Sum-Dom Onu-Ščim
z Fran­cie - Fit Žer­zin
a sa­mo­zřej­mě za Čes­kou re­pub­li­ku naše nová zdra­vot­ni­ce Ka­mi­la Gro­ma­no­vá.
Pra­vi­dla nám zcela jistě vy­svět­li­li do­sta­teč­ně sro­zu­mi­tel­ně a tak jsme řád s čis­tým svě­do­mím po­de­psa­li a po pří­pra­vě na ve­čer­ku se ode­bra­li spát. Zítra to začne na­pl­no, tudíž je po­tře­ba si po­řád­ně od­po­či­nout. Dobrou noc.
 
2. den (pondělí 19. 7.)
První pro­bu­ze­ní, první den v našem ar­che­o­par­ku, první roz­cvič­ka a první ná­stup. Ni­ko­mu v noci ne­by­la zima, nikdo neměl hlad a nikdo se ni­če­ho nebál, tudíž samé dobré zprá­vy. Hlav­ní ar­che­o­log nás znovu všech­ny mile při­ví­tal a jeho asi­s­tent nás hned po­žá­dal o jed­no­du­chý úkol - v okolí tá­bo­ra pro­vést rychý ne­ná­roč­ný zá­klad­ní ar­che­o­lo­gic­ký prů­zkum.
Všech­no se ovšem vzá­pě­ti zkom­pli­ko­va­lo, neboť mapy, které nám měly po­moct, někdo ne­šťast­nou ná­ho­dou po­ško­dil. Ne­zby­lo tedy než se vy­pra­vit na­sle­po a chy­bě­jí­cí místa do map do­kres­lit.
SEN­ZAČ­NÍ NÁLEZ! Nejen, že jsme mapy do­kres­li­li, ale ještě jsme našli něco sku­teč­ně fan­tas­tic­ké­ho. Obří kosti ně­ja­ké­ho dávno vy­hy­nu­lé­ho ži­vo­či­cha, prav­dě­po­dob­ně ma­mu­ta. Zcela jistě se do­sta­ne­me na ti­tul­ní strán­ku ar­che­o­lo­gic­ké­ho věst­ní­ku! Kosti jsme od­nes­li do ar­che­o­par­ku a vznik­la z nich moc pěkná brána. Kdo ví, třeba bude do mi­nu­los­ti.
Kromě brány jsme si vy­lep­ši­li i celý náš ar­che­o­park. Upra­vi­li ohniš­tě, letní před­náš­ko­vý sál, jí­del­nu, na­chys­ta­li lo­dič­ky pro další dob­ro­druž­né vý­pra­vy, zkrát­ka udě­la­li si to tady hezké. Vy­slou­ži­li jsme si po­chva­lu hlav­ní­ho ar­che­o­lo­ga a zís­ka­li každý vzác­nou lastu­ru, která se nám bude zcela jistě ještě hodit.
Paní zdra­vot­ni­ce ve své lé­kar­nič­ce našla kra­bič­ku se zvlášt­ním ná­zvem - Chro­no­cy­lin. Kdo ví, co to je... Hlav­ní ar­che­o­log ale o tomto pří­prav­ku četl. Po jeho užití údaj­ně do­ká­že­te ces­to­vat časem. Pří­ba­lo­vý leták ovšem vy­hro­žo­val dost hroz­ný­mi ve­d­lej­ší­mi pří­zna­ky, takže se roz­hod­lo, že pří­pra­vek zatím vy­zkou­ší jen naši ve­dou­cí.
Od­po­led­ne jsme pro­vě­řo­va­li své do­ved­nos­ti. Po­rov­ná­va­li jsme mezi sebou svou zruč­nost, sílu, ob­rat­nost nebo třeba paměť. Nikdo ne­vy­hrál ani ne­pro­hrál, jen jsme si pros­tě uká­za­li, jak na tom jsme.
STALO SE TO! Na­jed­nou se mezi námi ob­je­vil pra­člo­věk! Chro­no­cy­lin fun­gu­je. Po­su­nul Hlav­ní­ho ve­dou­cí­ho o de­sít­ky tisíc let zpát­ky v čase. A nejen to, po­stup­ně se to stalo všem, kteří pří­pra­vek sněd­li. To chce­me taky! Vy­pa­da­lo to jako bá­ječ­ná zá­ba­va. S celou tlu­pou pra­li­dí jsme měli tu nej­lep­ší se­zna­mo­va­cí pra­dis­ko­té­ku.
Když úči­nek vy­pr­chal a ve­dou­cí se vrá­ti­li zpět, šli jsme spát. Den to byl dlou­hý a ná­roč­ný, takže čas za­lézt do cha­tek a těšit se na další den v našem ar­che­o­par­ku. Um­ba­bá, um­ba­bá, umba umba um... ;-)
 
3. den (úterý 20. 7.)
Dobré ráno, prů­zkum­ní­ci pra­dáv­ných časů. Hned po sní­da­ni k nám do­ra­zi­la velmi vzác­ná ná­vště­va. Z Ji­ho­čes­ké­ho muzea nám při­šli vy­prá­vět o pra­vě­ku. Pře­de­vším o ži­vo­tě na­šich pra­před­ků, až tři mi­li­o­ny let před naším le­to­poč­tem. Na vlast­ní kůži jsme si vy­zkou­še­li roz­dě­lá­vá­ní ohně, osa­ha­li jsme si ko­že­ši­ny, ob­lék­li se do do­bo­vých oděvů, pro­hléd­li si oště­py, nože a další pra­vě­ké ná­stro­je.
Vě­dě­li jste, že ští­pa­ný ob­si­di­án má na ostří pouhé dvě mo­le­ku­ly a dodnes se po­u­ží­vá na­pří­klad v oční chi­rur­gii? A tak ostré ná­stro­je do­ká­zal po­u­ží­vat člo­věk už v pra­vě­ku!
Od­po­led­ne jsem si uží­va­li zá­ba­vu s ka­ma­rá­dy v od­dí­le a v pět hodin jsme se sešli všich­ni na ná­stu­pu. Od asi­s­ten­ta hlav­ní­ho ar­che­o­lo­ga jsme s po­žeh­ná­ním zdra­vot­ni­ce do­sta­li pi­lul­ku chro­no­cy­li­nu. Ne všich­ni našli od­va­hu, ale vět­ši­na si ne­chtě­la ten zá­ži­tek ne­chat ujít. Vzá­pě­tí jsme se ocit­li v době ka­men­né a pro­mě­ni­li se v pravé a ne­fal­šo­va­né pra­li­di. Hned vzá­pě­tí jsme se roz­dě­li­li do tlup, ve kte­rých bu­de­me na­příš­tě mezi sebou sou­tě­žit.
Tlupu Myšek vede Káťa Klu­cho­vá, tlupu Tcho­řů Vláďa, tlupu Vlků Káčí, tlupu Ro­so­má­ků Ta­de­áš, tlupu Lišek Filip a tlupu Med­vě­dů Do­mi­nik.
Tlu­po­vou spo­lu­prá­ci jsme si vy­zkou­še­li hned po ve­če­ři při hře, ve které jsme měli co nej­rych­le­ji zís­kat tvar hli­ně­né ná­do­by, do­stat co nej­ví­ce hlíny a potom ná­do­bu z hlíny vy­ro­bit. Vý­sled­ky byly více než pěkné, mů­že­me být na sebe hrdí.
Den utekl jako voda, a proto se mů­že­me těšit na ten dal­ší, který bude zcela jistě stej­ně bá­ječ­ný jako ten dneš­ní. Umba umba um­ba­bá, dobrou noc.
 
4. den (středa 21. 7.)
Čtvr­tý den jsme si až do oběda hráli v od­dí­lech - vy­je­li si na lo­dič­ky, vy­ra­zi­li na vý­pra­vu, stří­le­li z luku nebo třeba řá­di­li na louce. Ná­pa­dům se zkrát­ka meze ne­kla­dou. Po po­led­ním klidu jsme se ale opět vrhli do sou­tě­že­ní. Ten­to­krát v tlu­pách, jako správ­ní pra­li­dé.
V ne­da­le­kém lese jsme si vy­zkou­še­li, jak těžké to měl pra­člo­věk na lovu. Místo zví­řat jsme na stro­mech našli kar­tič­ky s po­div­ný­mi sym­bo­ly. To proto, abychom také kromě svalů pro­cvi­či­li i myš­le­ní. Kar­tič­ky nám sym­bo­li­zo­va­ly sto­po­vá­ní ra­ně­né zvěře a my se sym­bol za sym­bo­lem při­bli­žo­va­li ke ko­řisti. Stálo to spous­tu úsilí i pře­mýš­le­ní, ale na­ko­nec jsme ne­zů­sta­li bez ve­če­ře. Lovu zdar!
Večer jsme opět spolk­li chro­no­cy­lin a záhy se pro nás ote­vře­la praspor­ťár­na, kde už na nás če­ka­la pravá a ne­fal­šo­va­ná pra­šou plná sou­tě­ží a her.
Aby byl pro­gram oprav­du pes­t­rý, do­pl­ni­li jsme ho před­ve­de­ním ri­tu­á­lů, které zcela jistě pa­t­ři­ly k ži­vo­tu pra­člo­vě­ka.
Myšky pře­de­ved­ly ri­tu­ál Mě­sí­ce, Tcho­ři ri­tu­ál slun­ce, Vlci si při­pra­vi­li ri­tu­ál při­vo­lá­vá­ní deště, Ro­so­má­ci uká­za­li ri­tu­ál pro­vá­dě­ný před lovem, Lišky zase ša­man­ský tanec uzdra­ve­ní i s pří­bě­hem a Med­vě­di vkus­ný krát­ký ri­tu­ál plod­nos­ti.
Ještě před ve­čer­kou jsme si sou­tě­že vy­hod­no­ti­li a každý do­stal podle zá­sluh a po­řa­dí ba­rev­nou ulitu, naše ofi­ci­ál­ní tá­bo­ro­vé pla­ti­dlo.
A to je pro dnešek konec dne i pra­vi­del­né­ho zpra­vod­ja­s­tví. Umba bá, dobrou noc.
 
5. den (čtvrtek 22. 7.)
Další ar­che­o­den jako ma­lo­va­ný. Do­po­led­ne jsme se vy­stří­da­li v ob­lí­be­ných lo­dič­kách, stří­le­lo se ze vzdu­chov­ky, sta­vě­li jsme do­meč­ky v lese, nebo vy­rá­bě­li pří­rod­ní šper­ky. Pří­jem­ně strá­ve­ný čas jsme za­kon­či­li obě­dem a po po­led­ním klidu nás če­ka­lo velké pře­kva­pe­ní.
Ti z nás, kteří byli na tá­bo­ře už loni, se za­ra­do­va­li, pro­to­že hned po­zna­li, jaká zá­ba­va za námi do ar­che­o­par­ku při­je­la. Ne­na­šli jsme sice ani oště­py, se­ke­ry a pěst­ní klíny, ale vždyť je to jedno. Boj je boj a za ty mi­li­o­ny let se v to­mhle směru skoro nic ne­změ­ni­lo. Možná jen ná­stro­je. A tak jsme do­sta­li každý la­se­ro­vou zbraň a v les­ním po­ros­tu jsme se pus­ti­li do po­řád­né bitvy.
Večer jsme se roz­dě­li­li do tlup a za­hrá­li si ještě jednu hru - krá­dež ex­po­ná­tů. Tlupa od­ci­zí druhé tlupě její hli­ně­nou ná­do­bu a v ča­so­vém li­mi­tu ji scho­vá v kolí tá­bo­ra. Na­štěs­tí je sle­du­je ma­ji­tel ná­do­by a místo uscho­vá­ní za­zna­me­ná do mapy.
Tlupa pak do­sta­ne mapu a jde svou ná­do­bu hle­dat. Na­ko­nec uspě­li všich­ni a to je po­tře­ba oce­nit. Hned ráno si všech­no řádně vy­hod­no­tí­me.
V ar­che­o­par­ku se ale už stmí­vá, cvr­kot uti­chá, chat­ky se jedna za dru­hou zha­sí­na­jí a po ná­roč­ném či­no­ro­dém dni při­chá­zí klid­ná noc. Umba umba bá...
 
6. den (pátek 23. 7.)
Dneš­ní do­po­led­ne jsme strá­vi­li za­jí­ma­vou re­kon­struk­cí pra­vě­ké­ho umění. Vy­u­ži­li jsme pří­rod­ní­ho jílu a po­ku­si­li se o jes­kyn­ní malby.
KOU­PÁ­NÍ! Mu­se­li jsme sice po­čkat do oběda, ale pak jsme vy­ra­zi­li s pra­vě­kou písní na rtech. Vodu mají lidé rádi od pra­dáv­na a my nejsme jiní, takže hurá do Mač­ko­va. Cesta ne­by­la nej­krat­ší, ale stálo to za to.
Slu­níč­ko, legra­ce a párek v roh­lí­ku, co víc si může ta­ko­vý správ­ný pra­člo­věk přát? Večer jsme vy­u­ži­li vý­do­byt­ků mo­der­ní doby a jako ar­che­o­lo­go­vé se vrá­ti­li z cest pěkně po­ho­dl­ně au­to­bu­sem.
Při­šel večer, ale den ještě zda­le­ka ne­kon­čí. Od­bi­la půl de­sá­tá a my se místo pří­prav na ve­čer­ku pus­ti­li do pří­prav na noční hru.
V tlu­pách jsme se vy­pra­vi­li na dob­ro­druž­ný okruh, za­hrá­li si drob­né hry a pře­de­vším ob­di­vo­va­li oživlé ex­po­ná­ty na­še­ho po­ně­kud ta­ju­pl­né­ho ar­che­o­sa­fa­ri. Někdo se možná ma­lin­ko bál, někdo ani tro­chu, ale všich­ni si to uží­va­li na­pl­no.
Pak už ale bylo oprav­du pozdě a tak jsme těsně před půl­no­cí padli do po­ste­lí a během pár minut bylo sly­šet jen spo­ko­je­né od­de­cho­vá­ní. Na zítra jsme si za od­mě­nu po­su­nu­li bu­dí­ček o půl ho­di­ny. Dobrou noc.
 
7. den (sobota 24. 7.)
Do­po­led­ne jsme se vě­no­va­li hrám a zá­ba­vě v okolí tá­bo­ra a pro­to­že nám po­ča­sí přeje, po obědě jsme v tá­bo­ře spus­ti­li vo­do­vod­ní pra­sou­těž­ní od­po­led­ne.
Sou­tě­ží bylo víc než dost a spo­leč­ným jme­no­va­te­lem byla sa­mo­zřej­mě voda. Hlav­ním cílem bylo sa­mo­zřej­mě zví­tě­zit, ale pokud jsme se u toho ještě pří­jem­ně osvě­ži­li, ne­chy­bě­lo nám ab­so­lut­ně nic.
Večer jsme roz­dě­la­li oheň, byť mo­der­ním způ­so­bem - zá­pal­kou. Na ten způ­sob sta­ro­dáv­ný, který nás na­u­či­la hned druhý den ná­vště­va z muzea, jsme si ne­ko­nec ne­troufli. Když jsme si ale opé­ka­li ma­mu­tí cho­bo­ty, bylo nám vcel­ku jedno, jak jsme oheň za­pá­li­li, hlav­ně že hořel. S pís­nič­ka­mi s ky­ta­rou, po­ví­dá­ním a ve­se­lý­mi hrami k tá­bo­rá­ku nám večer utekl jako voda a na­jed­nou byl už zase čas za­lézt do pra­po­ste­lí v pra­chat­kách. Pře­je­me pěkné pras­ny, dobrou noc. Umba umba bá!
 
8. den (neděle 25. 7.)
Ráno jako ma­lo­va­né. Před­po­vě­di po­ča­sí nejsou sice nej­rů­žo­věj­ší, ale ne­va­dí, nejsme z cukru a po­ra­dí­me si i s pří­pad­ným deš­těm. Zatím je ale krás­ně a tak uží­vá­me pří­ro­dy, jak jen to jde.
Od­po­led­ne skoro ne­vě­ří­me svým očím. V tá­bo­ře během po­led­ní­ho klidu vznik­lo pra­ca­si­no! Do­sta­li jsme každý star­tov­ních sto bodů a vy­ra­zi­li po jed­not­li­vých sta­no­viš­tích zku­sit své štěs­tí. Někdo ho měl víc, někdo míň, tak už to bývá. Ale ať už jsme se ra­do­va­li z výhry, nebo byli smut­ní, že jsme při­šli o pár bodů, roz­hod­ně jsme se ani na chví­li ne­nu­di­li. Pár bodů jsme také sem tam cho­di­li utrá­cet do spe­ci­ál­ně zří­ze­né kan­tý­ny, kde se nám pří­pad­ná špat­ná ná­la­da z pro­hry vždyck spo­leh­li­vě zlep­ši­la.
Večer byla slav­ně za­há­je­na pra­haz­ka - tur­naj v pře­ha­zo­va­né s pra­vě­kým míčem. Když tu náhle za­hřmě­lo a spus­til se déšť. Na­ko­nec se na­štěs­tí ne­ko­na­ly žádné velké bouř­ky. Pros­tě jen tro­š­ka vody, to jako správ­ní pra­li­dé ur­či­tě lehce zvlád­ne­me. Nicmé­ně jsme ra­dě­ji šli tro­chu dřív spát a ne­cha­li se uko­lé­bat bub­no­vá­ním kapek deště do střech na­šich pra­cha­tek. Umba umba bá!
 
9. den (pondělí 26. 7.)
Dneš­ní ráno jsme měli bez roz­cvič­ky. Možná by se to zdálo na první po­hled zvlášt­ní, ale když jsme se do­zvě­dě­li, že se máme rych­le pře­vléct do pla­vek, vy­zved­nout si ba­lí­ček s obě­dem a vy­ra­zit do Bla­ten­ky na au­to­bus, už to tak zvlášt­ně ne­vy­pa­da­lo. Spíše mi­mo­řád­ně na­pí­na­vě.
Brzy bylo všech­no jasné. Jede se NA VODU! Ne­na­šel se mezi námi nikdo, kdo by ne­za­já­sal ra­dos­tí. Celou cestu au­to­bu­sem, který nás od­ve­zl na břeh Otavy v Su­ši­ci, jsme jen ne­do­čka­vě po­po­se­dá­va­li.
Vy­zved­li jsme v půj­čov­ně rafty, roz­dě­li­li se do po­sádek, peč­li­vě za­pnu­li zá­chran­né vesty, sba­li­li ba­tůž­ky do vo­do­těs­ných ba­re­lů a AHOJ na vodu. Po­ča­sí bylo to je­di­né, co by nám mohlo dělat sta­ros­ti, ale před­po­věď byla pří­z­ni­vá a tak jsme tuhle je­di­nou sta­rost s kli­dem ho­di­li za hlavu.
Možná jsme se ra­do­va­li tro­chu před­čas­ně, pro­to­že nás déšť na­ko­nec ne­mi­nul. Ale ne­pře­kva­pil nás a tak jsme těch pár de­sí­tek minut strá­vi­li spo­ko­je­ně pod stře­chou kempu, který nám po­sky­tl úkryt i ob­čer­stve­ní. Déšť jsme za­hna­li pís­nič­kou a když se na nás opět usmá­lo slu­níč­ko, po­ho­dl­ně jsme do­je­li do cí­lo­vých Ho­raž­ďo­vic. Všich­ni v po­řád­ku, všich­ni spo­ko­je­ní.
Po ve­če­ři byli ti z nás, co jeli na řece po­pr­vé, pa­so­vá­ni na vo­dá­ky a to byla de­fi­nitv­ní tečka za naším vo­dác­kým dob­ro­druž­stvím. Ten­to­krát se zpě­vem umba umba um­ba­hoj dobrou noc!
 
10. den (úterý 27. 7.)
Dobré ráno. Jak jsme se pře­houp­li přes půlku tá­bo­ra, dny nám při­pa­da­jí krat­ší a krat­ší. Během chvil­ky bylo do­po­led­ne pří­jem­ně strá­ve­né v od­dí­lech za námi a po obědě jsme do­sta­li další ar­che­o­lo­gic­ký úkol. V tlu­pách jsme měli zís­kat ze spižír­ny in­gre­di­en­ce do pra­vě­ké ku­chař­ky.
Je­jich zís­ká­ní ne­by­lo vůbec jed­no­du­ché, ale od­mě­na stála za to. Po hře jsme si mohli podle svých vý­sled­ků vy­brat re­cept, podle kte­ré­ho jsme si se svým šéf­pra­ku­cha­řem uva­ři­li do­o­prav­dy. Po­chut­na­li jsme si na ham­bur­grech, bram­bo­rá­cích, va­ječ­ných sma­žen­kách, pa­la­čin­kách, ovoc­ných špí­zech nebo bram­bo­ro­vých chip­sech. A sa­mo­zřej­mě nešlo o do­ko­na­lost pro­ve­de­ní nebo množ­ství, ale ra­dost, se kte­rou jsme si jídlo při­pra­vi­li.
Večer jsme vy­u­ži­li po­ča­sí a do­kon­či­li tur­naj v pra­haz­ce. Síly byly více než vy­rov­na­né a tak o na­pě­tí ne­by­la nouze. Zítra se do­zví­me vý­sled­ky, které si každá tlupa ráda za­pí­še do svého skóre ce­lo­tá­bo­ro­vé hry.
Ale už je zase pozdě a jde se spát. Jak jsme ří­ka­li, ty dny jsou ně­ja­ké krat­ší a krat­ší.
 
11. den (středa 28. 7.)
Od sa­mé­ho rána se vě­nu­je­me velké tá­bo­ro­vé spor­tov­ní udá­los­ti. Stej­ně jako v Ja­pon­sku, pro­bí­há i u nás (ovšem pra­vě­ká) olym­pi­á­da. Do­po­led­ne jsme tré­no­va­li a zís­ká­va­li no­mi­na­ce do jed­not­li­vých sou­tě­ží a od­po­led­ne se pus­ti­li do oprav­do­vých zá­vo­dů.
Měli jsme hned tři vě­ko­vé ka­te­go­rie pro kluky i pro holky. Sou­tě­ži­li jsme v kla­sic­kých pra­vě­kých dis­ci­plí­nách jako byl hod ma­mu­tím tru­sem, pla­vá­ní mezi kro­ko­dý­li, skok přes lá­vo­vou řeku, střel­ba z pra­vzdu­chov­ky a pra­ves­lo­vá­ní. Olym­pi­á­du jsme za­kon­či­li vel­kým tur­na­jem ve hře Šli tři ma­mu­ti, jehož slav­ným ví­tě­zem byl Pra­vlá­ďa Pra­bá­ča.
Po ve­če­ři bylo vy­hlá­še­ní, roz­dá­vá­ní me­dai­lí, zla­tých ulit i slad­kých odměn. Sláva ví­tězům, čest po­ra­že­ným!
Další den byl krat­ší, než to ráno vy­pa­da­lo. Po­ma­lič­ku se nám blíží konec a o to víc si uží­vá­me každý oka­mžik. Teď ale už rych­le jít spát, ať jsme zítra zase při­pra­ve­ni na hraní, sou­tě­že a zá­ba­vu.
 
12. den (čtvrtek 29. 7.)
Co bude dnes? Otáz­ka, která nás na­pad­ne každý den hned po po­ro­bu­ze­ní. Od­po­věď na sebe jako ob­vykle ne­ne­cha­la dlou­ho čekat. Tá­bo­rem se rych­le roz­nes­la zprá­va, že nás od­po­led­ne čeká pře­kva­pe­ní.
Do­po­led­ne jsme si za­hrá­li hry, které hrá­va­li v dět­ství naši ve­dou­cí. Ně­kte­ré jsme ani ne­zna­li, ta­ko­vý je to už pro nás pra­věk. Tak jsme se na­u­či­li třeba Pan čáp ztra­til če­pič­ku, Kr­va­vé ko­le­no, Chodí pešek okolo, Oveč­ky oveč­ky, Cukr káva li­mo­ná­da a další. Všech­ny nás moc ba­vi­ly a doma si je jistě rádi zo­pa­ku­je­me s ka­ma­rá­dy.
Od­po­led­ne při­šlo to pře­kva­pe­ní. Upro­střed tá­bo­ra vy­rost­la pře­káž­ko­vá dráha z pra­vě­ké džun­gle. Vrhli jsme se na ni a po­řád­ně se vy­řá­di­li.
Večer se roz­ho­řel oheň a za zvuků rytmů vlast­no­ruč­ně vy­ro­be­ných ná­stro­jů jsme si kolem něj za­tan­či­li. Spo­leč­ně jsme uva­ři­li guláš z ma­mu­tích cho­bo­tů a po chut­né druhé ve­če­ři šli spo­ko­je­ně spát. Zítra nás čeká takřka po­sled­ní den, tak ať jsme na něj do­sta­teč­ně od­po­ča­tí.
 
13. den (pátek 30. 7.)
Po­sled­ní den! Tedy ten úplně po­sled­ní je sa­mo­zřej­mě až zítra, ale dneska se všech­no uza­ví­rá. Do­po­led­ne jsme se vě­no­va­li ba­le­ní a po obědě nás če­ka­la zá­vě­reč­ná hra na­še­ho tá­bo­ro­vé­ho pu­to­vá­ní pra­vě­kem.
Pro­mě­ni­li jsme se zase v tlupy na­šich pra­před­ků a v džun­g­li na­chá­ze­li ná­vo­dy na zvlášt­ní ri­tu­á­ly. Za každý sprá­vě před­ve­de­ný jsme do­sta­li bod. Bylo to na­pí­na­vé, přeci jen jsme už ve fi­ná­le a každý bodík může roz­hod­nout o ab­so­lut­ním ví­tě­zi. Prů­běž­né vý­sled­ky jsou dost vy­rov­na­né, tak jsme sami zvě­da­ví, jak to dneska vlast­ně všech­no do­pad­ne.
Večer jsme se do­čka­li. Vy­hod­no­ce­ní, slav­nost­ní vy­hlá­še­ní, ale pře­de­vším OD­MĚ­NY. Každý si při­šel na své a i když ně­kte­ří na­ko­nec ne­vy­hrá­li, s prázd­nou roz­hod­ně ne­o­de­šli. Pak ještě po­řád­ná roz­luč­ko­vá diso­té­ka, možná i ně­ja­ká ta slza ukáp­la, ale na­ko­nec jsme všich­ni usí­na­li s po­ci­tem, že se ten le­toš­ní tábor zase vy­da­řil.
Ne­bu­de­me ale lhát - ať už to tady bylo se­be­lep­ší, tě­ší­me se na vás domů! Konec s psa­ním, zítra bu­de­me už vy­prá­vět. Um­ba­bá um­ba­bá, umba umba bá...