tábör Ostrý 2017
 
 
 
TÁBOROVÝ DENÍK
1. den (neděle 16. 7.)
Hurá! Už jsme v tá­bo­ře. I ta část, která při­je­la že­lez­ným ořem do­ra­zi­la v po­řád­ku.
In­di­á­ni se rych­le ro­ze­šli do svých vi­g­va­mů a vy­ba­li­li si všech­no po­třeb­né. Jistě jsou spo­ko­je­ní, pro­to­že nikde není sly­šet ani zlo­věst­né mru­če­ní roz­zu­ře­ných vá­leč­ní­ků, ani srd­ce­ryv­né kví­le­ní ne­šťast­ných žen.
Po ve­če­ři (bi­zo­ní guláš) se upro­střed tá­bo­ra jako kouz­lem ob­je­vi­lo krás­né, med­vě­dy zdo­be­né te­e­pee.
Když se všich­ni in­di­á­ni zvě­da­vě shro­máž­di­li okolo, vchod do te­e­pee se náhle ote­vřel a ven vyšel velký ná­čel­ník Ve­se­lý Bizon.
Všech­ny vřele při­ví­tal, řekl jim ně­ko­lik in­di­án­ských pra­vi­del pro život v tá­bo­ře a hlav­ně po­žá­dal o pomoc. Ztra­ti­la se totiž mapa k vel­ké­mu po­kla­du, který musí in­di­á­ni najít, než se budou muset vrá­tit zpát­ky do re­zer­va­ce.
Během dal­ší­ho ob­řa­du se po­da­ři­lo vy­vo­lat šest ná­čel­ní­ků, kteří mapu po­mů­žou najít a kteří si k sobě vy­bra­li sta­teč­né ženy i udat­né vá­leč­ní­ky. Tak nám vznik­lo šest kmenů:
Apači a je­jich ná­čel­ník Med­vě­dí tlapa
Iro­ké­zo­vé a je­jich ná­čel­ník Spící med­věd
Siu­xo­vé a je­jich ná­čel­ni­ce Ajiša­pa
Če­ro­ki­o­vé a je­jich ná­čel­ník Hla­do­vý Šíp
Ko­man­či a je­jich ná­čel­ni­ce Černá Voda
Če­je­ni a je­jich ná­čel­ni­ce Sau­run
Držme si palce, ať všech­no zvlád­ne­me a do re­zer­va­ce ne­po­je­de­me s prázd­nou.
Howgh - do­mlu­vil jsem.
 
2. den (pondělí 17. 7.)
První den stál oprav­du za to! Hned po ran­ním ná­stu­pu se in­di­á­ni roz­dě­li­li do svých kmenů a vy­ra­zi­li na svou první vá­leč­nou vý­pra­vu.
Ten­to­krát ovšem cílem nebyl ně­ja­ký ne­přá­tel­ský kmen, nýbrž kmen dře­vě­ný.Od vel­ké­ho ná­čel­ní­ka Ve­se­lé­ho Bi­zo­na totiž do­sta­li úkol - vy­ro­bit pravý ne­fal­šo­va­ný totem. Vždyť co by to bylo za in­di­án­ský kmen bez po­řád­né modly? A tak každý při­lo­žil ruku k dílu a za krát­ko vedle hlav­ní­ho te­e­pee vy­rost­lo šest úžas­ných to­te­mů. Každý kmen vy­chá­zel ze své po­svát­né barvy a uctí­va­né­ho zví­ře­te.
Apači mají vlka a ze­le­nou barvu, Iro­ké­zo­vé med­vě­da a mod­rou barvu, Siu­xo­vé bi­zo­na a žlu­tou barvu, Če­ro­ki­o­vé so­ko­la a čer­ve­nou barvu, Ko­man­či je­le­na a čer­nou barvu a Če­je­ni lišku a bílou barvu.
Po ve­če­ři mezi in­di­á­ny opět při­šel Ve­se­lý Bizon, slav­nost­ně za­pá­lil oheň a svo­lal vel­kou radu. In­di­á­ni uká­za­li své to­te­my a potom ještě před­ved­li před te­e­pee svůj kme­no­vý tanec a po­křik.
Ve­se­lý Bizon všech­ny oce­nil a po­chvá­lil a potom pře­dal první díl mapy k in­di­án­ské­mu po­kla­du.
Sice měl určit ví­tě­ze, ale pro­to­že všich­ni byli oprav­du skvě­lí a to­te­my se ná­ram­ně po­ved­ly, roz­ho­dl se, že první díl mapy patří po zá­slu­ze všem.
To už ale slun­ce za­padlo za obzor a in­di­á­ni uleh­li. Je­jich klid­ný spá­nek celou noc hlí­da­li sta­teč­ní vá­leč­ní­ci  z dru­hé­ho od­dí­lu, kteří dob­ro­druž­ně přespa­li v te­e­pee.
Howgh - do­mlu­vil jsem.
 
3. den (úterý 18. 7.)
Další den v naší in­di­án­ské osadě se opět vy­da­řil. Z te­e­pee se hned ráno vy­hr­nul zá­stup spo­ko­je­ných spáčů a po­tvr­di­li tak, že no­co­vá­ní v pra­vém in­di­án­ském obyd­lí bude pro všech­ny zá­ži­tek.
Do­po­led­ne se od­dí­ly se svými ve­dou­cí­mi ro­ze­šli po blíz­kém okolí hrát hry a uží­vat si pří­ro­dy a po obědě už na udat­né kmeny čekal Ve­se­lý Bizon, aby je od­ve­dl do lesa a uká­zal jim sta­ro­dáv­né síd­liš­tě in­di­án­ských před­ků.
Ti byli zdat­ní hrn­čí­ři a na své ke­ra­mi­ce za­zna­me­na­li ta­jem­ství, kde se na­chá­zí další část mapy k vel­ké­mu po­kla­du. Bo­hu­žel se z je­jich vý­rob­ků za­cho­va­ly jen pouhé stře­py. Úko­lem na­šich vá­leč­ní­ků bylo pro­zkou­mat na­le­ziš­tě, najít všech­ny stře­py a po­sklá­dat je do­hro­ma­dy tak, aby si pře­čet­li vzkaz. Po­da­ři­lo se. Iro­ké­zo­vé byli nej­rych­lej­ší a díky nim jsme opět blíž k na­le­ze­ní in­di­án­ské­ho po­kla­du.
Na­ve­čer jsme se ještě chví­li vě­no­va­li svým od­dí­lům a těsně před zá­pa­dem slun­ce za­žehl Ve­se­lý Bizon tra­dič­ní oheň, u kte­ré­ho při­ví­tal vzác­nou ná­vště­vu - ša­ma­na Černé Brko, který se po­sta­ral o oprav­du skvě­lou zá­ba­vu.
A už je zase skoro noc a čas jít spát. Dobrou noc všem in­di­á­nům a těm, kteří dnes usí­na­jí v te­e­pee zvlášť!
Howgh - do­mlu­vil jsem!
 
4. den (středa 19. 7.)
Ve stře­du mají všich­ni in­di­á­ni volný den, proto jsme se i my roz­hod­li od­po­čí­vat a zchla­dit naší rudou kůži na modré la­gu­ně ve Stra­ko­ni­cích.
In­di­á­ny, kteří ještě ne­o­vlá­da­jí umění hbi­té­ho lo­so­sa, si vzala pod svá kří­d­la ná­čel­ni­ce Černá hla­di­na. Ostat­ní in­di­á­ni na­ská­ka­li do pe­ře­jí a ne­moh­li jsme je do­stat ven ani párem bi­zo­nů.
Ve­čer­ní dis­ko­té­ka byla už jen do­ko­na­lým za­kon­če­ním krás­né­ho dne. Usnu­li jsme s myš­len­kou, že zítra do­po­led­ne nás čeká lov bi­zo­nů...
V te­e­pee no­co­val oddíl č. 3 se svou ve­dou­cí Pav­lou. Ne­vy­stra­ši­la je ani malá bouř­ka, která bu­rá­ce­la ne­da­le­ko tá­bo­ra.
Howgh - do­mlu­vil jsem!
 
5. den (čtvrtek 20. 7.)
Další den už klepe na naše vi­g­va­my a za­čí­ná se pěkně zost­ra. Hned po sní­da­ni se in­di­á­ni roz­dě­li­li do svých kmenů a vrhli se do dob­ro­druž­né­ho a po­řád­ně na­pí­na­vé­ho lovu bi­zo­nů. Sice to stálo dost sil, ale od­mě­nou jim byla nejen skvě­lá zá­ba­va, ale pře­de­vším další díl mapy od Ve­se­lé­ho Bi­zo­na.
Pro­to­že nám po­ča­sí přálo a pré­rie se te­te­li­la v hor­kém slun­ci, po obědě nás že­lez­ní oři od­vez­li do ci­vi­li­za­ce a všich­ni se s úle­vou opět vrhli do pe­ře­jí, ten­to­krát v Blat­né.
Večer byla ko­neč­ně chvil­ka klidu, i od­po­čí­vat je dů­le­ži­té a tak si od­dí­ly se svými ve­dou­cí­mi oz­do­bi­li své in­di­án­ské ob­le­ky, aby mohli na příští kme­no­vé radě do­slo­va osl­nit ostat­ní.
Potom už jen do po­ste­lí. V te­e­pee bude na­ko­nec ten­to­krát prázd­no, pro­to­že nás na konci dne za­vla­žil osvě­žu­jí­cí deštík a ač­ko­li do te­e­pee vy­lo­že­ně ne­pr­ší, pro jis­to­tu spaní v něm ne­chá­me na lepší po­ča­sí.
Howgh! Do­mlu­vil jsem.
 
6. den (pátek 21. 7.)
Ráno jsme si při­vsta­li, pro­to­že v ne pří­liš vzdá­le­né in­di­án­ské osadě Bu­zi­ce na nás če­ka­lo pře­kva­pe­ní – dva čis­to­krev­ní mustan­go­vé – Beny a Kora. Každý si vy­zkou­šel po­hled na svět z je­jich sedla a potom mohl jít tré­no­vat další dů­le­ži­tou do­ved­nost, střel­bu z luku. K tomu jsme na hrázi ryb­ní­ka zří­di­li do­čas­né ohniš­tě, roz­dě­la­li oheň a opé­ka­li chut­nou sva­čin­ku. Jen škoda, že míst­ní tvrz byla úplně ne­pří­stup­ná.
Pak už se jen vydat na skoro čtyř­ki­lo­me­t­ro­vou túru do Blat­né, abychom si te­nhle náš výlet užili oprav­du se vším všudy.
Na­o­pak část in­di­á­nů vy­ra­zi­la ráno do Blat­né a hezký výlet si za­kon­či­la na hrázi v Bu­zi­cích u koní a buřtů.
Od­po­led­ne jsme se vrá­ti­li a chvil­ku to vy­pa­da­lo na spíš na klid­ný večer, ale ejhle co se ne­sta­lo... pic bi­zo­na do vazu, ná­čel­ník Med­vě­dí Tlapa (Vláďa) všech­ny pře­kva­pil. Před celým tá­bo­rem po­žá­dal o ruku Bílou Ho­lu­bi­ci (Me­du­cí­na). Ta, se sl­za­mi v očích, na­bíd­ku při­ja­la a tak zítra za­ži­je­me pra­vou a ne­fal­šo­va­nou in­di­án­skou svat­bu.
Howgh! Do­mlu­vil jsem.
 
7. den (sobota 22. 7.)
Tak a je to tady. Sva­teb­ní den.​ Snou­ben­ci se ne­moh­li do­čkat, až si řek­nou své ANO.​ Obřad je však sta­no­ven až na po­led­ne. Do té doby od­dí­ly po­hl­ti­ly sva­teb­ní pří­pra­vy. Chys­ta­ly vý­zdo­bu,vy­rá­bě­ly přání či sva­teb­ní dary našim šťast­ným a za­mi­lo­va­ným no­vo­man­že­lům. Přes­ně ve tři­čtvr­tě na dva­náct jsme udě­la­li špa­lír,a za ně­ko­lik málo minut byli ko­neč­ně spolu. Hned potom byli všich­ni sva­teb­ní hosté po­zvá­ni do jí­del­ny na svá­teč­ní oběd.
Po po­led­ním klidu byl ná­stup a Ve­se­lý Bizon na něm ovšem moc ve­se­lý nebyl. Zlot­ři­lí in­di­á­ni zlo­děj­ské­ho kmene La­ko­tů mu totiž ukrad­li část po­kla­du. Na­štěs­tí ho od­ná­še­li ve sta­rých ko­že­ných pyt­lech, které byly samá díra, a zlato ces­tou po­ztrá­ce­li. Ve­se­lý Bizon nás tedy po­prosil o pomoc a všech­ny kmeny mu s chutí vy­ho­vě­ly.
Večer nás če­ka­la druhá tá­bo­ro­vá dis­ko­té­ka, ten­to­krát ve stylu sva­teb­ní af­ter­pár­ty. No­vo­man­že­lé se plác­li přes kapsu a na­kou­pi­li spous­tu dob­rot i chla­ze­ných ná­po­jů. Sa­mo­zřej­mě také pro­běh­ly gra­tu­la­ce a pře­dá­vá­ní darů.
Čtvr­tý oddíl do­kon­ce pro všech­ny při­pra­vil krát­ké di­va­del­ní před­sta­ve­ní. Kdyby to jen troš­ku šlo, zá­ba­va by se jistě pro­táh­la do pozd­ních hodin.
Kaž­do­pád­ně při­šel čas jít spát a to také zna­me­ná těšit se na další den. Dou­fá­me, že bude stej­ně skvě­lý a vy­da­ře­ný jako ten dneš­ní.
Do te­e­pee se ulo­žil oddíl číslo čtyři. K ránu sice ma­lin­ko pr­še­lo, ale te­e­pee je kva­lit­ní in­di­án­ské obyd­lí a tak naši sta­teč­ní vá­leč­ní­ci vy­dr­že­li až do rána bez ohle­du na po­ča­sí.
Howgh – do­mlu­vil jsem.
 
8. den (neděle 23. 7.)
Po krát­ké ranní sprš­ce jsme se ro­ze­šli každý po svých od­dí­lo­vých čin­nos­tech. Ně­kte­ří vy­rá­bě­li, jiní hráli hry v lese, další pro­vá­dě­li dů­klad­nou osob­ní hy­gi­e­nu.
Od­po­led­ne, se všich­ni in­di­á­ni sešli k zá­po­le­ní v in­di­án­ské pře­haz­ce. Každý kmen do­stal krát­ký čas na tré­nink a pří­pra­vu herní tak­ti­ky a potom vy­pu­kl vlast­ní tur­naj.
Všich­ni in­di­á­ni hráli s vel­kým za­pá­le­ním, každý se sna­žil, aby jeho kmen zví­tě­zil a zís­kal tak od Ve­se­lé­ho Bi­zo­na další část mapy k po­kla­du.
Vý­ko­ny byly vy­rov­na­né a do po­sled­ní chví­le ne­by­lo jasné, jak to všech­no do­pad­ne. Zví­tě­zi­li Iro­ké­zo­vé a po­tvr­di­li tak své po­sta­ve­ní na před­ním místě v ce­lo­tá­bo­ro­vé hře.
Po ve­če­ři se ještě na chví­li ote­vře­la in­di­án­ská kan­tý­na, kde si ši­kov­ní in­di­á­ni mohli kou­pit ně­ja­kou tu od­mě­nu za body, které zís­ka­li od svých od­dí­lo­vých ve­dou­cích.
Po­sled­ní noc v te­e­pee si vy­chut­nal 5. oddíl. Šli jsme spát pří­jem­ně una­ve­ní...
Howgh, do­mlu­vil jsem!
 
9. den (pondělí 24. 7.)
Dneš­ní den byl ve zna­me­ní zrady! Jed­not­li­vé kmeny za­ja­ly ná­čel­ní­ka ne­pří­te­le a od­ved­li ho da­le­ko do pus­ti­ny, kde byl sym­bo­lic­ky při­vá­zán k mu­čí­cí­mu kůlu. Ještě před tím ale zrád­ně za­kres­lil svou po­lo­hu do mapy, kte­rou se mu po­da­ři­lo ode­slat svému kmeni. Hned jak ji ob­dr­že­li, vy­da­li se oka­mži­tě svého ná­čel­ní­ka najít a osvo­bo­dit.
První byli zas šťast­ně všich­ni po­hro­ma­dě Siu­xo­vé a vy­slou­ži­li tak pro všech­ny další díl mapy k po­kla­du. Budiž jim za to dík.
Velký Ma­ni­tů se pak ale na svá in­di­án­ská dítka za­mra­čil a se­slal na ně déšť.Všich­ni se tedy scho­va­li do svých te­e­pee a če­ka­li, až se po­ča­sí aspoň ma­lin­ko umoud­ří.
Po ve­če­ři si ná­čel­ní­ci při­pra­vi­li pro všech­ny spo­le­čen­ské hry a tak bylo i na­vzdo­ry dešti v naší osadě ve­se­lo. Tak už jen dát sušit věci, po­řád­ně se ob­léct, za­chumlat se do bi­zo­ních ko­že­šin a těšit se na další bá­ječ­ný den.
Howgh - do­mlu­vil jsem.
 
10. den (úterý 25. 7.)
Dnes se tro­chu ochla­di­lo a občas za­pr­še­lo, ale nás to ne­za­sta­vi­lo a po obědě jsme se vy­da­li po cestě in­di­án­ské moud­ros­ti. A že jsme chytří in­di­á­ni, há­dan­ky nám ne­dě­la­li žádné pro­blémy.
Večer nás če­ka­la vý­pra­va do říše mrtvých vá­leč­ní­ků. Abychom se jich ne­bá­li, tak si každý In­di­án vy­ro­bil lapač špat­ných snů. Na konci cesty na nás v te­e­pee čekal velký Ma­ni­tou. Ve svém po­svát­ném ohni spá­lil náš strach, který jsme si na­psa­li na pa­pí­rek.
Za od­mě­nu, že jsme se ne­bá­li, nám náš ka­ma­rád Mi­chal před­ve­dl do­ko­na­lou svě­tel­nou a ohňovou show. Jeho před­sta­ve­ní se moc lí­bi­lo a skli­di­lo ohrom­ný po­tlesk.
Den to byl dlou­hý, ale plný no­vých zá­žit­ků a dob­ro­druž­ství.
Howgh - do­mlu­vil jsem!
PS: Dnes došly první sva­teb­ní gra­tu­la­ce no­vo­man­že­lům Bá­čo­vým. Moc dě­ku­jí!
 
11. den (středa 26. 7.)
Po do­po­led­ních hrách v lese jsme se po obědě vy­da­li do Blat­né, kde nás če­ka­la pro­hlíd­ka krás­né­ho zámku a roz­leh­lé obory s di­vo­ký­mi bi­zo­ny (daňky). Ne­chy­bě­la ani krát­ká pro­cház­ka měs­tem s ne­zbyt­ný­mi ná­ku­py a vy­ra­zi­li jsme zpět do tá­bo­ra.
Pro­to­že po­ča­sí bylo chlad­něj­ší a občas sprch­lo, zvo­li­li jsme in­di­án­ský běh (sto kroku běh, sto kroku chůze). Všich­ni in­di­á­ni byli moc ši­kov­ní, a za pod­po­ry svých ná­čel­ní­ků, hravě zvlád­li de­se­ti­ki­lo­me­t­ro­vou trasu v re­kord­ním čase.
Po ve­če­ři jsme se scho­va­li před deš­těm v kině a re­la­xo­va­li u filmu a čaje.
Po­prosi­li jsme in­di­án­ské­ho boha slun­ce o lepší po­ča­sí na zí­t­řek a uleh­li k za­slou­že­né­mu spán­ku.
Howgh, do­mlu­vil jsem!
 
12. den (čtvrtek 27. 7.)
Už se po­ma­lu blíží so­bo­ta a tak pře­vlá­da­jí smí­še­né po­ci­ty - na jedné stra­ně se všich­ni sa­mo­zřej­mě těší domů, zá­ro­veň to však zna­me­ná, že bude konec na­še­ho vy­da­ře­né­ho tá­bo­ra.
Pořád se ale ještě něco děje, pořád je ještě co dělat. Do­po­led­ne jsme si uží­va­li v od­dí­lech nej­růz­něj­ší hry a čin­nos­ti a až do oběda se ne­nu­di­la živá duše. Po po­led­ním od­po­čin­ku se celý tábor pro­mě­nil v jedno ob­rov­ské ka­sí­no a in­di­á­ni se pus­ti­li do hry, aby pro svůj kmen vy­sou­tě­ži­li co nej­vět­ší část­ku. A ve hře není málo - kmen s nej­vyš­ším zis­kem získá po­sled­ní díl mapy k po­kla­du.
Večer se část in­di­á­nů ode­bra­la do lázní, kde je če­ka­la teplá voda a mýdlo a zby­tek do­stal mož­nost vy­brat si z ně­ko­li­ka ak­ti­vit, které se roz­mís­ti­ly po tá­bo­ře. A tak se hrála pře­ha­zo­va­ná, v te­e­pee se vraž­di­lo v měs­teč­ku Pa­ler­mu, pro­bí­ha­la výuka tance, či se vy­rá­bě­ly in­di­án­ské masky a oz­do­by.
Den zase utekl jako voda a sotva jsme se rozkou­ka­li, už je tu ve­čer­ka a s ní slad­ké sny. Dobrou noc.
Howgh - do­mlu­vil jsem.
 
13. den (pátek 28. 7.)
Tak a je to! Po­sled­ní den, po­sled­ní hra, po­sled­ní oka­mži­ky le­toš­ní­ho tá­bo­ra Ostrý. Může nám to být líto, mů­že­me s tím ne­sou­hla­sit, ale to je asi tak všech­no, co s tím mů­že­me udě­lat. A tak jsme se pro­bu­di­li do po­ně­kud po­smut­ně­lé­ho rána, pro­to­že je de­fi­ni­tiv­ně před­po­sled­ní.
Všech­ny chmu­ry ale byly vzá­pě­tí ro­ze­hná­ny, pro­to­že na ná­stu­pu se in­di­á­ni do­zvě­dě­li, že po obědě je čeká velké fi­ná­le ce­lo­tá­bo­ro­vé hry. Všech­ny díly mapy byly na­le­ze­ny a ještě zbývá po­sled­ní ma­lič­kost. Vy­pá­t­rat, která znač­ka na mapě ozna­ču­je po­klad a také ten po­klad najít.
Do­po­led­ne tedy bylo spíše ve zna­me­ní od­po­čin­ku a ba­le­ní, ale po po­led­ním klidu se všich­ni in­di­á­ni ob­lék­li do slav­nost­ních oděvů a vy­da­li se na ne­da­le­kou louku, kde jim Ve­se­lý Bizon vy­svět­lil pra­vi­dla.
Klání za­po­ča­lo. V lodi pře­plout je­ze­ro, zjis­tit, kde se na­chá­zí po­klad, po­sbí­rat in­di­cie, které pro­zra­dí heslo pro stráž­ce... Úkol téměř nad­lid­ský. Po mnoha pe­ri­pe­ti­ích a na hra­ni­ci vy­čer­pá­ní se to ale na­ko­nec všem kme­nům po­da­ři­lo a zla­tou cihlu z vy­tou­že­né­ho po­kla­du zís­ka­li všich­ni.
Večer se sa­mo­zřej­mě mu­se­lo sla­vit a tak se tan­či­lo a zpí­va­lo a v dobré ná­la­dě se šlo po­ma­lu spát. Po­sled­ní noc bude jistě klid­ná a všich­ni si za­slou­že­ně od­po­či­nou. Zítra, až slun­ce zase vyjde, po­sled­ní za­má­vá­ní to­te­mům a potom cesta domů.
Howgh - do­mlu­vil jsem!