Ostrý 2017
 
VEDOUCÍ
Jan Veselý, HVHV
hlavní vedoucí
Alena Cieslová
zástupce HV, noční služba
Jana Zatloukalová
zdravotnice
Vítek Herzina
oddílový vedoucí
Vladimír Báča
oddílový vedoucí
Jana Černíčková
oddílový vedoucí
Pavla Bašusová
oddílový vedoucí
Dominik Onuščák
oddílový vedoucí
Sára Žabová
oddílový vedoucí
FOTOGALERIE
 
TÁBOROVÝ DENÍK
1. den (neděle 16. 7.)
Hurá! Už jsme v tá­bo­ře. I ta část, která při­je­la že­lez­ným ořem do­ra­zi­la v po­řád­ku.
In­di­á­ni se rych­le ro­ze­šli do svých vi­g­va­mů a vy­ba­li­li si všech­no po­třeb­né. Jistě jsou spo­ko­je­ní, pro­to­že nikde není sly­šet ani zlo­věst­né mru­če­ní roz­zu­ře­ných vá­leč­ní­ků, ani srd­ce­ryv­né kví­le­ní ne­šťast­ných žen.
Po ve­če­ři (bi­zo­ní guláš) se upro­střed tá­bo­ra jako kouz­lem ob­je­vi­lo krás­né, med­vě­dy zdo­be­né te­e­pee.
Když se všich­ni in­di­á­ni zvě­da­vě shro­máž­di­li okolo, vchod do te­e­pee se náhle ote­vřel a ven vyšel velký ná­čel­ník Ve­se­lý Bizon.
Všech­ny vřele při­ví­tal, řekl jim ně­ko­lik in­di­án­ských pra­vi­del pro život v tá­bo­ře a hlav­ně po­žá­dal o pomoc. Ztra­ti­la se totiž mapa k vel­ké­mu po­kla­du, který musí in­di­á­ni najít, než se budou muset vrá­tit zpát­ky do re­zer­va­ce.
Během dal­ší­ho ob­řa­du se po­da­ři­lo vy­vo­lat šest ná­čel­ní­ků, kteří mapu po­mů­žou najít a kteří si k sobě vy­bra­li sta­teč­né ženy i udat­né vá­leč­ní­ky. Tak nám vznik­lo šest kmenů:
Apači a je­jich ná­čel­ník Med­vě­dí tlapa
Iro­ké­zo­vé a je­jich ná­čel­ník Spící med­věd
Siu­xo­vé a je­jich ná­čel­ni­ce Ajiša­pa
Če­ro­ki­o­vé a je­jich ná­čel­ník Hla­do­vý Šíp
Ko­man­či a je­jich ná­čel­ni­ce Černá Voda
Če­je­ni a je­jich ná­čel­ni­ce Sau­run
Držme si palce, ať všech­no zvlád­ne­me a do re­zer­va­ce ne­po­je­de­me s prázd­nou.
Howgh - do­mlu­vil jsem.
 
2. den (pondělí 17. 7.)
První den stál oprav­du za to! Hned po ran­ním ná­stu­pu se in­di­á­ni roz­dě­li­li do svých kmenů a vy­ra­zi­li na svou první vá­leč­nou vý­pra­vu.
Ten­to­krát ovšem cílem nebyl ně­ja­ký ne­přá­tel­ský kmen, nýbrž kmen dře­vě­ný.Od vel­ké­ho ná­čel­ní­ka Ve­se­lé­ho Bi­zo­na totiž do­sta­li úkol - vy­ro­bit pravý ne­fal­šo­va­ný totem. Vždyť co by to bylo za in­di­án­ský kmen bez po­řád­né modly? A tak každý při­lo­žil ruku k dílu a za krát­ko vedle hlav­ní­ho te­e­pee vy­rost­lo šest úžas­ných to­te­mů. Každý kmen vy­chá­zel ze své po­svát­né barvy a uctí­va­né­ho zví­ře­te.
Apači mají vlka a ze­le­nou barvu, Iro­ké­zo­vé med­vě­da a mod­rou barvu, Siu­xo­vé bi­zo­na a žlu­tou barvu, Če­ro­ki­o­vé so­ko­la a čer­ve­nou barvu, Ko­man­či je­le­na a čer­nou barvu a Če­je­ni lišku a bílou barvu.
Po ve­če­ři mezi in­di­á­ny opět při­šel Ve­se­lý Bizon, slav­nost­ně za­pá­lil oheň a svo­lal vel­kou radu. In­di­á­ni uká­za­li své to­te­my a potom ještě před­ved­li před te­e­pee svůj kme­no­vý tanec a po­křik.
Ve­se­lý Bizon všech­ny oce­nil a po­chvá­lil a potom pře­dal první díl mapy k in­di­án­ské­mu po­kla­du.
Sice měl určit ví­tě­ze, ale pro­to­že všich­ni byli oprav­du skvě­lí a to­te­my se ná­ram­ně po­ved­ly, roz­ho­dl se, že první díl mapy patří po zá­slu­ze všem.
To už ale slun­ce za­padlo za obzor a in­di­á­ni uleh­li. Je­jich klid­ný spá­nek celou noc hlí­da­li sta­teč­ní vá­leč­ní­ci  z dru­hé­ho od­dí­lu, kteří dob­ro­druž­ně přespa­li v te­e­pee.
Howgh - do­mlu­vil jsem.
 
3. den (úterý 18. 7.)
Další den v naší in­di­án­ské osadě se opět vy­da­řil. Z te­e­pee se hned ráno vy­hr­nul zá­stup spo­ko­je­ných spáčů a po­tvr­di­li tak, že no­co­vá­ní v pra­vém in­di­án­ském obyd­lí bude pro všech­ny zá­ži­tek.
Do­po­led­ne se od­dí­ly se svými ve­dou­cí­mi ro­ze­šli po blíz­kém okolí hrát hry a uží­vat si pří­ro­dy a po obědě už na udat­né kmeny čekal Ve­se­lý Bizon, aby je od­ve­dl do lesa a uká­zal jim sta­ro­dáv­né síd­liš­tě in­di­án­ských před­ků.
Ti byli zdat­ní hrn­čí­ři a na své ke­ra­mi­ce za­zna­me­na­li ta­jem­ství, kde se na­chá­zí další část mapy k vel­ké­mu po­kla­du. Bo­hu­žel se z je­jich vý­rob­ků za­cho­va­ly jen pouhé stře­py. Úko­lem na­šich vá­leč­ní­ků bylo pro­zkou­mat na­le­ziš­tě, najít všech­ny stře­py a po­sklá­dat je do­hro­ma­dy tak, aby si pře­čet­li vzkaz. Po­da­ři­lo se. Iro­ké­zo­vé byli nej­rych­lej­ší a díky nim jsme opět blíž k na­le­ze­ní in­di­án­ské­ho po­kla­du.
Na­ve­čer jsme se ještě chví­li vě­no­va­li svým od­dí­lům a těsně před zá­pa­dem slun­ce za­žehl Ve­se­lý Bizon tra­dič­ní oheň, u kte­ré­ho při­ví­tal vzác­nou ná­vště­vu - ša­ma­na Černé Brko, který se po­sta­ral o oprav­du skvě­lou zá­ba­vu.
A už je zase skoro noc a čas jít spát. Dobrou noc všem in­di­á­nům a těm, kteří dnes usí­na­jí v te­e­pee zvlášť!
Howgh - do­mlu­vil jsem!
 
4. den (středa 19. 7.)
Ve stře­du mají všich­ni in­di­á­ni volný den, proto jsme se i my roz­hod­li od­po­čí­vat a zchla­dit naší rudou kůži na modré la­gu­ně ve Stra­ko­ni­cích.
In­di­á­ny, kteří ještě ne­o­vlá­da­jí umění hbi­té­ho lo­so­sa, si vzala pod svá kří­d­la ná­čel­ni­ce Černá hla­di­na. Ostat­ní in­di­á­ni na­ská­ka­li do pe­ře­jí a ne­moh­li jsme je do­stat ven ani párem bi­zo­nů.
Ve­čer­ní dis­ko­té­ka byla už jen do­ko­na­lým za­kon­če­ním krás­né­ho dne. Usnu­li jsme s myš­len­kou, že zítra do­po­led­ne nás čeká lov bi­zo­nů...
V te­e­pee no­co­val oddíl č. 3 se svou ve­dou­cí Pav­lou. Ne­vy­stra­ši­la je ani malá bouř­ka, která bu­rá­ce­la ne­da­le­ko tá­bo­ra.
Howgh - do­mlu­vil jsem!
 
5. den (čtvrtek 20. 7.)
Další den už klepe na naše vi­g­va­my a za­čí­ná se pěkně zost­ra. Hned po sní­da­ni se in­di­á­ni roz­dě­li­li do svých kmenů a vrhli se do dob­ro­druž­né­ho a po­řád­ně na­pí­na­vé­ho lovu bi­zo­nů. Sice to stálo dost sil, ale od­mě­nou jim byla nejen skvě­lá zá­ba­va, ale pře­de­vším další díl mapy od Ve­se­lé­ho Bi­zo­na.
Pro­to­že nám po­ča­sí přálo a pré­rie se te­te­li­la v hor­kém slun­ci, po obědě nás že­lez­ní oři od­vez­li do ci­vi­li­za­ce a všich­ni se s úle­vou opět vrhli do pe­ře­jí, ten­to­krát v Blat­né.
Večer byla ko­neč­ně chvil­ka klidu, i od­po­čí­vat je dů­le­ži­té a tak si od­dí­ly se svými ve­dou­cí­mi oz­do­bi­li své in­di­án­ské ob­le­ky, aby mohli na příští kme­no­vé radě do­slo­va osl­nit ostat­ní.
Potom už jen do po­ste­lí. V te­e­pee bude na­ko­nec ten­to­krát prázd­no, pro­to­že nás na konci dne za­vla­žil osvě­žu­jí­cí deštík a ač­ko­li do te­e­pee vy­lo­že­ně ne­pr­ší, pro jis­to­tu spaní v něm ne­chá­me na lepší po­ča­sí.
Howgh! Do­mlu­vil jsem.
 
6. den (pátek 21. 7.)
Ráno jsme si při­vsta­li, pro­to­že v ne pří­liš vzdá­le­né in­di­án­ské osadě Bu­zi­ce na nás če­ka­lo pře­kva­pe­ní – dva čis­to­krev­ní mustan­go­vé – Beny a Kora. Každý si vy­zkou­šel po­hled na svět z je­jich sedla a potom mohl jít tré­no­vat další dů­le­ži­tou do­ved­nost, střel­bu z luku. K tomu jsme na hrázi ryb­ní­ka zří­di­li do­čas­né ohniš­tě, roz­dě­la­li oheň a opé­ka­li chut­nou sva­čin­ku. Jen škoda, že míst­ní tvrz byla úplně ne­pří­stup­ná.
Pak už se jen vydat na skoro čtyř­ki­lo­me­t­ro­vou túru do Blat­né, abychom si te­nhle náš výlet užili oprav­du se vším všudy.
Na­o­pak část in­di­á­nů vy­ra­zi­la ráno do Blat­né a hezký výlet si za­kon­či­la na hrázi v Bu­zi­cích u koní a buřtů.
Od­po­led­ne jsme se vrá­ti­li a chvil­ku to vy­pa­da­lo na spíš na klid­ný večer, ale ejhle co se ne­sta­lo... pic bi­zo­na do vazu, ná­čel­ník Med­vě­dí Tlapa (Vláďa) všech­ny pře­kva­pil. Před celým tá­bo­rem po­žá­dal o ruku Bílou Ho­lu­bi­ci (Me­du­cí­na). Ta, se sl­za­mi v očích, na­bíd­ku při­ja­la a tak zítra za­ži­je­me pra­vou a ne­fal­šo­va­nou in­di­án­skou svat­bu.
Howgh! Do­mlu­vil jsem.
 
7. den (sobota 22. 7.)
Tak a je to tady. Sva­teb­ní den.​ Snou­ben­ci se ne­moh­li do­čkat, až si řek­nou své ANO.​ Obřad je však sta­no­ven až na po­led­ne. Do té doby od­dí­ly po­hl­ti­ly sva­teb­ní pří­pra­vy. Chys­ta­ly vý­zdo­bu,vy­rá­bě­ly přání či sva­teb­ní dary našim šťast­ným a za­mi­lo­va­ným no­vo­man­že­lům. Přes­ně ve tři­čtvr­tě na dva­náct jsme udě­la­li špa­lír,a za ně­ko­lik málo minut byli ko­neč­ně spolu. Hned potom byli všich­ni sva­teb­ní hosté po­zvá­ni do jí­del­ny na svá­teč­ní oběd.
Po po­led­ním klidu byl ná­stup a Ve­se­lý Bizon na něm ovšem moc ve­se­lý nebyl. Zlot­ři­lí in­di­á­ni zlo­děj­ské­ho kmene La­ko­tů mu totiž ukrad­li část po­kla­du. Na­štěs­tí ho od­ná­še­li ve sta­rých ko­že­ných pyt­lech, které byly samá díra, a zlato ces­tou po­ztrá­ce­li. Ve­se­lý Bizon nás tedy po­prosil o pomoc a všech­ny kmeny mu s chutí vy­ho­vě­ly.
Večer nás če­ka­la druhá tá­bo­ro­vá dis­ko­té­ka, ten­to­krát ve stylu sva­teb­ní af­ter­pár­ty. No­vo­man­že­lé se plác­li přes kapsu a na­kou­pi­li spous­tu dob­rot i chla­ze­ných ná­po­jů. Sa­mo­zřej­mě také pro­běh­ly gra­tu­la­ce a pře­dá­vá­ní darů.
Čtvr­tý oddíl do­kon­ce pro všech­ny při­pra­vil krát­ké di­va­del­ní před­sta­ve­ní. Kdyby to jen troš­ku šlo, zá­ba­va by se jistě pro­táh­la do pozd­ních hodin.
Kaž­do­pád­ně při­šel čas jít spát a to také zna­me­ná těšit se na další den. Dou­fá­me, že bude stej­ně skvě­lý a vy­da­ře­ný jako ten dneš­ní.
Do te­e­pee se ulo­žil oddíl číslo čtyři. K ránu sice ma­lin­ko pr­še­lo, ale te­e­pee je kva­lit­ní in­di­án­ské obyd­lí a tak naši sta­teč­ní vá­leč­ní­ci vy­dr­že­li až do rána bez ohle­du na po­ča­sí.
Howgh – do­mlu­vil jsem.
 
8. den (neděle 23. 7.)
Po krát­ké ranní sprš­ce jsme se ro­ze­šli každý po svých od­dí­lo­vých čin­nos­tech. Ně­kte­ří vy­rá­bě­li, jiní hráli hry v lese, další pro­vá­dě­li dů­klad­nou osob­ní hy­gi­e­nu.
Od­po­led­ne, se všich­ni in­di­á­ni sešli k zá­po­le­ní v in­di­án­ské pře­haz­ce. Každý kmen do­stal krát­ký čas na tré­nink a pří­pra­vu herní tak­ti­ky a potom vy­pu­kl vlast­ní tur­naj.
Všich­ni in­di­á­ni hráli s vel­kým za­pá­le­ním, každý se sna­žil, aby jeho kmen zví­tě­zil a zís­kal tak od Ve­se­lé­ho Bi­zo­na další část mapy k po­kla­du.
Vý­ko­ny byly vy­rov­na­né a do po­sled­ní chví­le ne­by­lo jasné, jak to všech­no do­pad­ne. Zví­tě­zi­li Iro­ké­zo­vé a po­tvr­di­li tak své po­sta­ve­ní na před­ním místě v ce­lo­tá­bo­ro­vé hře.
Po ve­če­ři se ještě na chví­li ote­vře­la in­di­án­ská kan­tý­na, kde si ši­kov­ní in­di­á­ni mohli kou­pit ně­ja­kou tu od­mě­nu za body, které zís­ka­li od svých od­dí­lo­vých ve­dou­cích.
Po­sled­ní noc v te­e­pee si vy­chut­nal 5. oddíl. Šli jsme spát pří­jem­ně una­ve­ní...
Howgh, do­mlu­vil jsem!
 
9. den (pondělí 24. 7.)
Dneš­ní den byl ve zna­me­ní zrady! Jed­not­li­vé kmeny za­ja­ly ná­čel­ní­ka ne­pří­te­le a od­ved­li ho da­le­ko do pus­ti­ny, kde byl sym­bo­lic­ky při­vá­zán k mu­čí­cí­mu kůlu. Ještě před tím ale zrád­ně za­kres­lil svou po­lo­hu do mapy, kte­rou se mu po­da­ři­lo ode­slat svému kmeni. Hned jak ji ob­dr­že­li, vy­da­li se oka­mži­tě svého ná­čel­ní­ka najít a osvo­bo­dit.
První byli zas šťast­ně všich­ni po­hro­ma­dě Siu­xo­vé a vy­slou­ži­li tak pro všech­ny další díl mapy k po­kla­du. Budiž jim za to dík.
Velký Ma­ni­tů se pak ale na svá in­di­án­ská dítka za­mra­čil a se­slal na ně déšť.Všich­ni se tedy scho­va­li do svých te­e­pee a če­ka­li, až se po­ča­sí aspoň ma­lin­ko umoud­ří.
Po ve­če­ři si ná­čel­ní­ci při­pra­vi­li pro všech­ny spo­le­čen­ské hry a tak bylo i na­vzdo­ry dešti v naší osadě ve­se­lo. Tak už jen dát sušit věci, po­řád­ně se ob­léct, za­chumlat se do bi­zo­ních ko­že­šin a těšit se na další bá­ječ­ný den.
Howgh - do­mlu­vil jsem.
 
10. den (úterý 25. 7.)
Dnes se tro­chu ochla­di­lo a občas za­pr­še­lo, ale nás to ne­za­sta­vi­lo a po obědě jsme se vy­da­li po cestě in­di­án­ské moud­ros­ti. A že jsme chytří in­di­á­ni, há­dan­ky nám ne­dě­la­li žádné pro­blémy.
Večer nás če­ka­la vý­pra­va do říše mrtvých vá­leč­ní­ků. Abychom se jich ne­bá­li, tak si každý In­di­án vy­ro­bil lapač špat­ných snů. Na konci cesty na nás v te­e­pee čekal velký Ma­ni­tou. Ve svém po­svát­ném ohni spá­lil náš strach, který jsme si na­psa­li na pa­pí­rek.
Za od­mě­nu, že jsme se ne­bá­li, nám náš ka­ma­rád Mi­chal před­ve­dl do­ko­na­lou svě­tel­nou a ohňovou show. Jeho před­sta­ve­ní se moc lí­bi­lo a skli­di­lo ohrom­ný po­tlesk.
Den to byl dlou­hý, ale plný no­vých zá­žit­ků a dob­ro­druž­ství.
Howgh - do­mlu­vil jsem!
PS: Dnes došly první sva­teb­ní gra­tu­la­ce no­vo­man­že­lům Bá­čo­vým. Moc dě­ku­jí!
 
11. den (středa 26. 7.)
Po do­po­led­ních hrách v lese jsme se po obědě vy­da­li do Blat­né, kde nás če­ka­la pro­hlíd­ka krás­né­ho zámku a roz­leh­lé obory s di­vo­ký­mi bi­zo­ny (daňky). Ne­chy­bě­la ani krát­ká pro­cház­ka měs­tem s ne­zbyt­ný­mi ná­ku­py a vy­ra­zi­li jsme zpět do tá­bo­ra.
Pro­to­že po­ča­sí bylo chlad­něj­ší a občas sprch­lo, zvo­li­li jsme in­di­án­ský běh (sto kroku běh, sto kroku chůze). Všich­ni in­di­á­ni byli moc ši­kov­ní, a za pod­po­ry svých ná­čel­ní­ků, hravě zvlád­li de­se­ti­ki­lo­me­t­ro­vou trasu v re­kord­ním čase.
Po ve­če­ři jsme se scho­va­li před deš­těm v kině a re­la­xo­va­li u filmu a čaje.
Po­prosi­li jsme in­di­án­ské­ho boha slun­ce o lepší po­ča­sí na zí­t­řek a uleh­li k za­slou­že­né­mu spán­ku.
Howgh, do­mlu­vil jsem!
 
12. den (čtvrtek 27. 7.)
Už se po­ma­lu blíží so­bo­ta a tak pře­vlá­da­jí smí­še­né po­ci­ty - na jedné stra­ně se všich­ni sa­mo­zřej­mě těší domů, zá­ro­veň to však zna­me­ná, že bude konec na­še­ho vy­da­ře­né­ho tá­bo­ra.
Pořád se ale ještě něco děje, pořád je ještě co dělat. Do­po­led­ne jsme si uží­va­li v od­dí­lech nej­růz­něj­ší hry a čin­nos­ti a až do oběda se ne­nu­di­la živá duše. Po po­led­ním od­po­čin­ku se celý tábor pro­mě­nil v jedno ob­rov­ské ka­sí­no a in­di­á­ni se pus­ti­li do hry, aby pro svůj kmen vy­sou­tě­ži­li co nej­vět­ší část­ku. A ve hře není málo - kmen s nej­vyš­ším zis­kem získá po­sled­ní díl mapy k po­kla­du.
Večer se část in­di­á­nů ode­bra­la do lázní, kde je če­ka­la teplá voda a mýdlo a zby­tek do­stal mož­nost vy­brat si z ně­ko­li­ka ak­ti­vit, které se roz­mís­ti­ly po tá­bo­ře. A tak se hrála pře­ha­zo­va­ná, v te­e­pee se vraž­di­lo v měs­teč­ku Pa­ler­mu, pro­bí­ha­la výuka tance, či se vy­rá­bě­ly in­di­án­ské masky a oz­do­by.
Den zase utekl jako voda a sotva jsme se rozkou­ka­li, už je tu ve­čer­ka a s ní slad­ké sny. Dobrou noc.
Howgh - do­mlu­vil jsem.
 
13. den (pátek 28. 7.)
Tak a je to! Po­sled­ní den, po­sled­ní hra, po­sled­ní oka­mži­ky le­toš­ní­ho tá­bo­ra Ostrý. Může nám to být líto, mů­že­me s tím ne­sou­hla­sit, ale to je asi tak všech­no, co s tím mů­že­me udě­lat. A tak jsme se pro­bu­di­li do po­ně­kud po­smut­ně­lé­ho rána, pro­to­že je de­fi­ni­tiv­ně před­po­sled­ní.
Všech­ny chmu­ry ale byly vzá­pě­tí ro­ze­hná­ny, pro­to­že na ná­stu­pu se in­di­á­ni do­zvě­dě­li, že po obědě je čeká velké fi­ná­le ce­lo­tá­bo­ro­vé hry. Všech­ny díly mapy byly na­le­ze­ny a ještě zbývá po­sled­ní ma­lič­kost. Vy­pá­t­rat, která znač­ka na mapě ozna­ču­je po­klad a také ten po­klad najít.
Do­po­led­ne tedy bylo spíše ve zna­me­ní od­po­čin­ku a ba­le­ní, ale po po­led­ním klidu se všich­ni in­di­á­ni ob­lék­li do slav­nost­ních oděvů a vy­da­li se na ne­da­le­kou louku, kde jim Ve­se­lý Bizon vy­svět­lil pra­vi­dla.
Klání za­po­ča­lo. V lodi pře­plout je­ze­ro, zjis­tit, kde se na­chá­zí po­klad, po­sbí­rat in­di­cie, které pro­zra­dí heslo pro stráž­ce... Úkol téměř nad­lid­ský. Po mnoha pe­ri­pe­ti­ích a na hra­ni­ci vy­čer­pá­ní se to ale na­ko­nec všem kme­nům po­da­ři­lo a zla­tou cihlu z vy­tou­že­né­ho po­kla­du zís­ka­li všich­ni.
Večer se sa­mo­zřej­mě mu­se­lo sla­vit a tak se tan­či­lo a zpí­va­lo a v dobré ná­la­dě se šlo po­ma­lu spát. Po­sled­ní noc bude jistě klid­ná a všich­ni si za­slou­že­ně od­po­či­nou. Zítra, až slun­ce zase vyjde, po­sled­ní za­má­vá­ní to­te­mům a potom cesta domů.
Howgh - do­mlu­vil jsem!