Ahoj ro­di­čo­vé a ka­ma­rá­di, hlá­sí­me se z tá­bo­ra.

Cesta pro­běh­la bez pro­blé­mů. Potom, co jsme se za­byd­le­li, jsme si dali gu­lá­šek a se­zná­mi­li se s míst­ním ry­bá­řem Čud­lou Plout­vič­kou, který zná vod­ní­ka z na­še­ho ryb­ní­ka a právě dnes místo ryby chy­til na svou udici taj­nou zprá­vu od něj. Co v ní bylo? To vám na­pí­še­me hned zítra a při­dá­me i první fo­to­gra­fie.

Tak do­brou noc.

Kuň­ky žbluň­ky, ro­di­čo­vé a ka­ma­rá­di.

V tajné zprá­vě jsme se do­zvě­dě­li, že míst­ní has­tr­man Ta­tr­má­nek Pent­le musel odjet za svým bra­tran­cem Puškvor­cem, ale ne­chal tu pro nás zá­bav­né úkoly a taky někde ukryl vod­nic­ký po­klad.

Ač­ko­li bylo dneska tro­šič­ku pod mra­kem a občas nebe ukáplo slzu, nám to ne­va­di­lo. Jsme přece vod­ní­ci a těm tro­cha té vody roz­hod­ně ne­va­dí. Zašli jsme si do lesa, za­hrá­li si hry a večer, vy­ra­zi­li na první se­zna­mo­va­cí dis­ko­té­ku. Také jsme se do­zvě­dě­li, že během tá­bo­ra spo­leč­ně na­to­čí­me vod­nic­ký vi­deo­klip na pa­mát­ku, takže se ur­či­tě máte na co těšit.

Pište nám po­hle­dy a do­pi­sy, mys­le­te na nás a držte nám palce, ať na­ko­nec ten vod­nic­ký po­klad na­jde­me.

Ahoj, zítra zase na­pí­še­me. A ne­za­po­meňte se po­dí­vat na fotky, od­ka­zy jsou vpra­vo. Fo­to­gra­fie při­dá­va­jí ve­dou­cí od­dí­lů, tak jest­li se vám bude zdát, že je fotek málo, nej­spíš si s námi uží­va­li tolik zá­ba­vy, že buď fotit ne­stí­ha­li, nebo na to v zá­pa­lu hry do­kon­ce za­po­mně­li. Od­pusť­te jim to, pro­sím, o to víc potom bu­de­me doma vy­prá­vět.

Kuň­ky žbluň­ky, ro­di­čo­vé a ka­ma­rá­di.

Čudla Plout­vič­ka při­šel mezi nás na ná­stup a při­ne­sl sebou zá­ba­vu, kte­rou na­sli­bo­val Ta­tr­má­nek ve svém vzka­zu. Roz­dal od­dí­lům obál­ky, ve kte­rých jsme našli pra­vi­dla nej­růz­něj­ších her a všich­ni jsme si je šli hned ne­do­čka­vě za­hrát. Zby­tek dne pro nás na­chys­ta­li naší bá­ječ­ní od­dí­lá­ci a tak si mů­že­te být jistí, že jsme se ne­nu­di­li ani vte­ři­nu.

Ve­čer­ka při­šla dřív, než bychom si přáli, ale nic se nedá dělat, mu­sí­me si od­po­či­nout, pro­to­že zítra nás čeká den při­nejmen­ším stej­ně na­bi­tý, jako ten dneš­ní.

Jedna z dneš­ních her: RY­BO­VA­NÁ

V lese jsme si za­hrá­li Ta­tr­mán­ko­vu hru s kar­tič­ka­mi na­šich čes­kých ryb. Ani jsme ne­vě­dě­li, že je jich tolik. A tak jsme si nejen za­sou­tě­ži­li, ale na­u­či­li jsme se i něco no­vé­ho.up spo­ko­je­ných spáčů a po­tvr­di­li tak, že no­co­vá­ní v pra­vém in­di­án­ském obyd­lí bude pro všech­ny zá­ži­tek.

Kuňky žbluňky, ro­di­čo­vé a ka­ma­rá­di.

Ráno na ná­stu­pu bylo tro­chu slávy, pro­to­že nás ka­ma­rád Adam Gábor měl na­ro­ze­ni­ny. Do­stal dárky a od nás pís­nič­ku a on nám na oplát­ku po­ří­dil bá­ječ­nou zmrz­li­nu. Ta se oprav­du ho­di­la, pro­to­že dneska bylo krás­ně teplo. Vy­u­ži­li jsme toho a hráli vodní hry. Čudla nám taky roz­dal hry od Ta­tr­mán­ka a tak jsme měli o zá­ba­vu po­sta­rá­no. Ještě jsme do­sta­li vod­níc­ké stuhy, kte­rý­mi bu­de­me po­stup­ně plnit náš herní plán na ná­stěn­ce.

Jedna z dneš­ních her: UPRCH­LÉ DU­ŠIČ­KY

Ta­tr­mán­ko­vi uteklo pár du­ši­ček a usa­di­lo se na hla­di­ně ryb­ní­ka. Na­štěs­tí má každá du­šič­ka na sobě očko a tak se dá vy­lo­vit. Na­sed­li jsme do pra­mič­ky a vy­ro­be­ným pru­tem jsme je všech­ny z ryb­ní­ka vy­táh­li. Dalo to dost práce, ale Ta­tr­má­nek může být na­ko­nec spo­ko­je­ný, pro­to­že se nám to po­da­ři­lo.

Kuňky žbluňky, ro­di­čo­vé a ka­ma­rá­di.

Po­ča­sí nám přeje a tak jsme ho­di­li všech­ny plány za hlavu, za­ba­li­li si oběd sebou a vy­ra­zi­li na kou­pa­liš­tě do Blat­né. Šli jsme pěšky a cesta nám pří­jem­ně utek­la. Pak rych­le dů­klad­ně na­ma­zat, vy­ba­lit deky a ruč­ní­ky a hurá do vody! To je přece pro pravé vod­ní­ky ho­to­vý ráj.

Ještě jsme se tro­chu pro­šli po městě a ti nejmen­ší z nás si cestu zpát­ky do tá­bo­ra zkrá­ti­li au­to­bu­sem. Večer jsme do­kon­ce ještě stih­li Ta­tr­mán­ko­vy hry. Další den akční až do po­sled­ní mi­nu­ty. Teď už ale mu­sí­me spát. Dobrou noc.

Jedna z dneš­ních her: TA­TR­MÁN­KO­VA ŠIFRA

Vy­da­li jsme se po lesní stez­ce, na které jsme po­stup­ně na­chá­ze­li kar­tič­ky s nej­růz­něj­ší­mi ob­ráz­ky. Naším úko­lem bylo po­trá­pit svou paměť a všech­ny si je pěkně za­pa­ma­to­vat. Na konci jsme našli v obál­ce kří­žov­ku, jejíž vy­luš­tě­ní po­mo­cí za­pa­ma­to­va­ných ob­ráz­ků nás při­ved­lo mapě. Na ní jsme našli umís­tě­ní po­sled­ní­ho vzka­zu a úkol byl vy­pl­něn.

Kuňky žbluňky, ro­di­čo­vé a ka­ma­rá­di.

Ráno mezi nás na ná­stup opět za­ví­tal Čudla Plout­vič­ka. Včera byl ne­da­le­ko Te­me­lí­na chy­tat míst­ní spe­ci­a­li­tu: Kapra Tro­jo­ka­té­ho. Asi se mu da­ři­lo, pro­to­že měl dobrou ná­la­du. Místo toho, aby nám jen tak roz­dal vod­nic­ké stuhy do her­ní­ho plánu, při­pev­nil je na svůj prut, na­ha­zo­val da­le­ko k chatkám a my jsme sou­tě­ži­li, kdo ke své stuze do­běh­ne v lep­ším čase. Do­sta­li jsme Ta­tr­mán­ko­vy hry a ba­vi­li si jimi celé do­po­led­ne.

Od­po­led­ne nás če­ka­lo pře­kva­pe­ní. Byla za­há­je­na pří­pra­va na Čudlův tur­naj v pře­ha­zo­va­né, tak­zva­nou Čudlhaz­ku! Aby byly zá­pa­sy spra­ved­li­vé, byli jsme všich­ni pře­roz­dě­le­ni do pěti úplně no­vých týmů. V nich jsou hráči od nejmen­ších až po ty nej­star­ší na­příč všemi od­dí­ly. Je to prima, aspoň se všich­ni v tá­bo­ře na­vzá­jem dů­klad­ně se­zná­mí­me a zá­ro­veň budou síly týmů více vy­rov­na­né.

Do­sta­li jsme také své tre­né­ry a vy­mys­le­li si svá vlast­ní tur­na­jo­vá jména. A tak má tým s ná­zvem SMEČ za tre­né­ra Janu Čer­níč­ko­vou, Te­rez­ka Be­ra­no­vá vede POD-VOD­NÍ­KY, Vítek Her­zi­na tré­nu­je svůj tým FEAR, Mišák Krupa zase B.F.T. a tým HVHV Honzy Ve­se­lé­ho si vy­bral jméno SEXOU­ŠI NA SOUŠI. Kdo vy­hra­je první cenu - slad­ký výlet s Čud­lou, to se do­zví­me brzy. Dnes jsme hlav­ně vy­mýš­le­li klu­bo­vé vlaj­ky, po­křik a tak­ti­ku, s jakou po­ra­zí­me ne­pří­te­le, dů­klad­ně jsme se taky vě­no­va­li tré­nin­ku s míčem.

Večer se po­řád­ně za­táh­lo a pře­kva­pil nás cel­kem vy­dat­ný déšť. Sice nám vod­ní­kům voda ne­va­dí, ale i has­tr­man se může na­stu­dit a tak jsme se ra­dě­ji všich­ni scho­va­li v jí­del­ně, kde jsme si vy­tvo­ři­li im­pro­vi­zo­va­né kino a pus­ti­li si po­hád­ku. Pří­jem­ně na­la­dě­ni jsme se potom vy­pra­vi­li na kutě. Tak tedy, dobrou noc.

Jedna z dneš­ních her: LOU­PEŽ U ČVACH­TA­LA

Po setmě­ní jsme vyšli kolem tá­bo­ra na lesní cestu, dů­klad­ně ozna­če­nou sví­tí­cí­mi ty­čin­ka­mi. "Blu­dič­ky" nás do­ved­ly k místu, kde jsme mu­se­li za­hnout více do lesa. Po pár me­t­rech jsme byli na místě - ČVACH­TA­LO­VO ÚDOLÍ. Dál už to ne­by­lo nic těž­ké­ho. Jen pře­ko­nat strach, vydat se ještě blíž ke čvach­ta­lo­vě sluji a ukrást mu jeho du­šič­ky. Pro ně­kte­ré to byla hrač­ka i bez ba­ter­ky, ně­kte­ří si sví­ti­li na cestu a kdo se oprav­du bál, mohl jít s ve­dou­cím.

Kuňky žbluňky, ro­di­čo­vé a ka­ma­rá­di.

Hned po sní­da­ni jsme všich­ni spo­leč­ně vy­ra­zi­li au­to­bu­sem na náš první velký výlet. Cesta do Stra­ko­nic nám utek­la jako voda a ve městě jsme si dali roz­chod. Každý jsme si kou­pi­li, co se nám lí­bi­lo a ně­kte­ří z nás vám třeba při­ve­zou i ně­ja­ký ten dá­re­ček.

Tím ale výlet ne­skon­čil. Vy­pra­vi­li jsme se na další cestu, ten­to­krát do Vodňan, kde nás už če­ka­li v ry­bář­ském muzeu ve Střed­ní ry­bář­ské škole. Pro­hléd­li jsme si akvá­ria s exo­tic­ký­mi ry­ba­mi Ama­zo­nie i mas­ko­ta školy - ob­rov­ské­ho le­gu­á­na. Do­zvě­dě­li jsme se něco o ry­bách, je­jich chovu i o ry­bář­ství. Na půdě jsme si skoro při­pa­da­li jako v pří­ro­dě, pro­to­že tam byla ukáz­ka čes­ké­ho lesa i s jeho oby­va­te­li. Na­ko­nec jsme měli mož­nost ově­řit si své vě­do­mos­ti v in­ter­ak­tiv­ním kvízu.

Do tá­bo­ra jsme se vrá­ti­li od­po­led­ne a pro­to­že bylo oprav­du teplo, při­šla ke slovu naše ob­lí­be­ná ha­di­ce, kte­rou nás kro­pi­li a osvě­žo­va­li až do ve­če­ře. Po jídle jsme si šli za­hrát Ta­tr­mán­ko­vy hry, které jsme včera kvůli po­ča­sí ne­stih­li.

Jedna z dneš­ních her: HR­NE­ČEK NA DU­ŠIČ­KY

Hr­neč­ků na du­šič­ky nemá správ­ný vod­ník nikdy dost a tak jsme Ta­tr­mán­ko­vi ně­ja­ké vy­ro­bi­li. Snad bude mít ra­dost, až je do­sta­ne. Vy­ro­bi­li jsme je z pravé hrn­číř­ské hlíny a peč­li­vě je su­ší­me na slu­níč­ku. Až je bu­de­me mít všich­ni ho­to­vé, udě­lá­me si v tá­bo­ře vod­nic­kou ga­le­rii.

Kuňky žbluňky, ro­di­čo­vé a ka­ma­rá­di.

Čudla Plout­vič­ka ne­le­nil a hned ráno na ná­stu­pu nás při­šel všech­ny pozdra­vit. A jako ob­vykle ne­při­šel s prázd­nou. Roz­dal nám vod­nic­ké stuhy a hlav­ně nové úkoly a hry. Ně­kte­ří z nás to­či­li svou část vi­deo­kli­pu, který už za­čí­na po­stup­ně vzni­kat a všich­ni se moc tě­ší­me na vý­sle­dek.

Po ve­če­ři jsme si při­pra­vi­li hřiš­tě a pus­ti­li se do vel­ké­ho tur­na­je v pře­ha­zo­va­né Čudlhaz­ce. První tři týmy se potom ut­ka­jí ve vel­kém fi­ná­le o hlav­ní cenu: slad­ký výlet s Čud­lou Plout­vič­kou. Ne­chá­me se pře­kva­pit, co to vlast­ně bude, ale zcela jistě to ne­bu­de nic oby­čej­né­ho, zní to lá­ka­vě. Do fi­ná­le po­stou­pi­li týmy BFT, Sexou­ši na souši a Smeč. Už se tě­ší­me na ten sou­boj.

Jedna z dneš­ních her: RY­BO­LOV

Zašli jsme k ne­da­le­ké­mu ryb­ní­ku, kde nás Čudla Plout­vič­ka za­svě­til do tajů ry­ba­ře­ní. Každý z nás do­stal mož­nost vzít si do ruky oprav­do­vý ry­bář­ský prut a na­ho­dit si olův­ko bez háčku do ryb­ní­ka. Šlo nám to dobře, jen sem tam někdo omy­lem chy­til strom. Potom jsme si na ry­ba­ře­ní ještě za­hrá­li. Ně­kte­ří z nás byli ryby a ry­bá­ři je na chut­nou návna­du ta­ha­li z ryb­ní­ka. Také jsme do­sta­li malý ryb­ní­ček s ry­bič­ka­mi a uspo­řá­da­li mi­ni­tur­naj v je­jich chy­tá­ní.

Kuňky žbluňky, ro­di­čo­vé a ka­ma­rá­di.

Dneska si zase za­hra­je­me Ta­tr­mán­ko­vy hry, ač­ko­li nám občas troš­ku sprch­ne. Nejsme ale z cukru a vodu máme rádi. Na­štěs­tí máme všich­ni letos oprav­du pevné zdra­ví a žádná přeháňka nám ne­do­ká­že zka­zit dobrou ná­la­du.

Večer jsme měli tá­bo­ro­vý oheň, opek­li si buřty, po kte­rých se jen za­práši­lo. Hrálo se na ky­ta­ry, zpí­va­lo, za­hrá­li jsme si i ně­ja­ké hry - zkrát­ka po­ve­de­ný večer, jak jsme si všich­ni přáli.

No a to je konec dneš­ní­ho dne. Jen ještě ně­kte­ří z nás vy­ra­zi­li na noční hru za Čvach­ta­lem, ale byli sta­teč­ní a všich­ni si do­ká­za­li z jeho dou­pě­te od­nést du­šič­ku.

Kuňky žbluňky, ro­di­čo­vé a ka­ma­rá­di.

Další den na tá­bo­ře byl na­bi­tý až do po­sled­ní mi­nu­ty. Hned po ná­stu­pu jsme se pus­ti­li do vod­nic­ké­ho hraní, pro­to­že od­po­led­ne si pro nás naši milí ve­dou­cí Vlá­dík a Leona při­pra­vi­li ce­lo­tá­bo­ro­vé KA­SI­NO. Do­sta­li jsme každý ně­ja­kou ho­to­vost do za­čát­ku a vrhli se do víru ha­zard­ních her. Na konci hry jsme si po­rov­na­li vý­sled­ky a úplně nej­bo­hat­ší skon­či­la Klár­ka Šve­co­vá, která do­ká­za­la svých zá­klad­ních 300 HP zhod­no­tit na více než půl mi­li­o­nu!

Po ve­če­ři jsme vůbec ne­mu­se­li pře­mýš­let, co s na­ča­tým ve­če­rem, pro­to­že se ve spor­ťár­ně ko­na­la dis­ko­té­ka v mas­kách. Sa­mo­zřej­mě s vod­nic­kou te­ma­ti­kou. Masek a pře­vle­ků se sešlo po­žeh­na­ně a tak pro ko­mi­si, které před­se­dal sám Ta­tr­má­nek, ne­by­lo vůbec snad­né vy­brat ten nej­lep­ší kos­tým. Mezi chlap­ci na­ko­nec zví­tě­zil Lukáš Za­tlou­kal a mezi děv­ča­ty první místo zí­ska­la Eliš­ka Kus­ko­vá.

6. a 7. oddíl se vy­ba­vil spa­cá­ky a se svými ve­dou­cí­mi ne­da­le­ko tá­bo­ra strá­vi­li dob­ro­druž­nou noc v pří­ro­dě.

Kuňky žbluňky, ro­di­čo­vé a ka­ma­rá­di.

Dneska mělo být podle před­po­vě­di oprav­du teplo a tak jsme si za­hrá­li Ta­tr­mán­ko­vy hry a hned po obědě pro nás do­ra­zil au­to­bus, kte­rým jsme se vy­pra­vi­li do Stra­ko­nic na kou­pa­liš­tě. Bo­hu­žel nás hned na za­čát­ku cesty za­sti­hl ta­ko­vý déšť, že i nám, has­tr­ma­nům, to bylo ne­pří­jem­né. Mno­hem ne­pří­jem­něj­ší ale bylo, že se oprav­du ci­tel­ně ochla­di­lo. A tak jsme po­prosi­li pana ři­di­če, aby au­to­bus ob­rá­til a od­ve­zl nás zpát­ky do tá­bo­ra. Však se za­ba­ví­me i bez kou­pá­ní.

Dnes večer velké fi­ná­le v Čudlhaz­ce! Utká­ní bylo oprav­du na­pí­na­vé, proti sobě se po­sta­vi­ly týmy Smeč, Sexou­ši na souši a BFT. Ostat­ní fan­di­li, pří­pad­ně měli mož­nost zajít do na­še­ho tá­bo­ro­vé­ho kina. Ač­ko­li hráči dali do sou­bo­je ab­so­lut­ně všech­no a obě­ta­vě se vr­ha­li po kaž­dém míči, vítěz může být jen jeden. A tím se po vy­čer­pá­va­jí­cím zá­pa­se stali Sexou­ši na souši. Kromě gra­tu­la­cí vy­hrá­li také hlav­ní cenu - slad­ký výlet s Čud­lou Plout­vič­kou.

Kuňky žbluňky, ro­di­čo­vé a ka­ma­rá­di.

Po sní­da­ni jsme všich­ni zve­se­la na­ská­ka­li do uto­bu­sů a jeli na náš druhý velký výlet, ten­to­krát do Písku. Pro­gram byl oprav­du bo­ha­tý - adre­na­li­no­vá stří­leč­ka v Laser Aréně a ná­vště­va in­ter­ak­tiv­ní ga­le­rie Sla­dov­na, kde jsme se do­zvě­dě­li spous­tu za­jí­ma­vé­ho o tisku a sami si mohli něco vy­tisk­nout.

Ná­vra­tem z vý­le­tu na ve­če­ři ovšem den ještě ne­kon­čí a tak jsme do­hrá­va­li Ta­tr­mán­ko­vy hry, které jsme do teď ne­stih­li a v půl de­sá­té jsme se po sku­pin­kách vy­pra­vi­li na ná­vště­vu za­ča­ro­va­né­ho lesa. Vi­dě­li jsme spous­tu kou­zel­ných by­tos­tí, jako třeba vl­kodla­ky, jed­no­rož­ce, rusal­ky, Jo­ži­ny z ba­ži­ny, duše uto­nu­lých a další. Bylo to ohrom­ně za­jí­ma­vé a pokud se někdo bál, tak oprav­du jenom ma­lin­ko.

Kuňky žbluňky, ro­di­čo­vé a ka­ma­rá­di.

Tak a je to tady. Po­sled­ní den. Jest­li se nám tábor líbil, to vám ur­či­tě bu­de­me vy­prá­vět, teď se ale hlav­ně všich­ni tě­ší­me domů. Ně­kte­ří jsou už po těch ná­roč­ných čtr­nác­ti dnech oprav­du una­ve­ní. Do­po­led­ne jsme si za­ča­li po­ma­lu balit za­va­za­dla, snad tady nic ne­za­po­me­ne­me. Po obědě vy­ra­zil Čudlhaz­ko­vý tým Sexou­ši na souši kou­sek za tábor pro svou od­mě­nu za ví­těz­ství v tur­na­ji. Do­sta­li jsme celý me­dov­ník o který jsme se spra­ved­li­vě po­dě­li­li a moc si na něm po­chut­na­li.

Od­po­led­ne jsme si za­hrá­li po­sled­ní Ta­tr­mán­ko­vu hru, ten­to­krát všich­ni spo­leč­ně. Sklá­da­li jsme pís­men­ka, po­u­ži­li stuhy, které jsme celý tábor sbí­ra­li a na­ko­nec hle­da­li roz­sy­pa­né perly, které Ta­tr­mán­ko­vi ukra­dl ško­do­li­bý Čvach­tal a vy­sy­pal v lese. K tomu se nám ná­ram­ně hodil hr­ne­ček na du­šič­ky, který si během tá­bo­ra každý z nás mohl vy­ro­bit. Na­ko­nec Ta­tr­má­nek hezky po­dě­ko­val a roz­dal od­mě­ny, podle toho, jak mu který oddíl s po­kla­dem po­mohl. Každý taky do­stal slí­be­nou zla­tou minci zítra na cestu, aby si po cestě mohl kou­pit ně­ja­ké to osvě­že­ní.

Večer vy­puk­la po­sled­ní dis­ko­té­ka, která se pěkně roz­je­la a také jsme si pro­mít­li vi­deo­klip, co jsme během tá­bo­ra na­to­či­li. No a potom už honem na kutě, aby nám ta po­sled­ní noc pěkně v klidu utek­la.